Ačkoliv je svatý Vojtěch jedním z patronů českých zemí, za svého života byl jejich největším kritikem. Druhý pražský biskup se totiž s veškerou vervou snažil povětšinou pohanské Čechy obrátit na křesťanství, ale ti se tomu ze všech sil bránili.
Nové náboženství, které jim nabízel, jaksi zakazovalo otroctví i mnohoženství, prostě nešvary, které byly nejen Čechům tolik vlastní. Biskup do lidí tepal i kvůli nadměrnému pití alkoholu, ale jeho snahy měly nevalnou odezvu. Tak po pěti letech ve svém úřadu roku 988 znechuceně opustil Prahu. Odešel do Říma, kam ho doprovázel jeho bratr a věrný souputník Radim.
To, že nově zřízený pražský biskupský stolec zel prázdnotou, bylo trnem v oku knížeti Boleslavu II. Vyslal tedy do „věčného města“ za Vojtěchem, který mezitím složil řeholní slib, poselstvo, které ho nakonec přesvědčilo k návratu. Biskup si vzal s sebou na pomoc skupinu italských mnichů, kteří posléze založili Břevnovský klášter. Cestou ještě stačili vystavět kostel svatého Jiří v nynější plzeňské čtvrti Doubravka.
I tentokrát vydržel Vojtěch v Čechách jen krátce. Poměry nebyly o nic lepší, a tak opět odešel do exilu. Toto rozhodnutí mu podle všeho prodloužilo život: jinak by nejspíš roku 995 padl za oběť přepadení Libice nebo následnému vyvražďování rodu Slavníkovců, ze kterého sám pocházel.
Biskupův osud se naplnil jeho mučednickou smrtí na misii v Prusku, když se roku 997 vydal do Polska, aby zdejší pohany obrátil na křesťanství. Byl zabit v posvátném háji šípy Prusů. Masakr přežil jeho bratr Radim, který po propuštění ze zajetí podal svědectví o bratrově smrti.
-krt-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
