Poslední slova malíře a vášnivého sběratele Emila Filly napsaná při plném vědomí zněla: „Non Omnis Moriar“ („Ne vše ze mě zemře"). Ukázalo se, že byla vskutku pravdivá.
Emil Filla se narodil 4. dubna 1882 v Chropyni. Začal studovat Akademii výtvarných umění v Praze, ale po třech letech školu opustil. V prvním období jeho tvorby ho ovlivnilo dílo malíře Edvarda Muncha. Na cestách po Evropě poznal plátna Matisse, van Gogha, Cézanna i Picassa, který na něj zapůsobil podobně jako Munch. Pod tímto dojmem namaloval Filla v roce 1910 svůj první kubistický obraz Podzim. Zabýval se také sochařskou tvorbou (Hlava, 1913) a figurální malbou (Kuřák, 1913). V jeho zátiších se objevují i prvky koláže (Zátiší s tabákem, 1914).
Těsně před první světovou válkou odešel do Paříže, ale po jejím vypuknutí musel uprchnout do Holandska. Vedle malířské tvorby se angažoval také v českém odboji. Po válce byla středem jeho malířského zájmu především zátiší, potom se v jeho tvorbě objevilo téma ženy (Dívka s mandolínou, 1929). Umělecky reagoval na vzrůstající nebezpečí nacismu, především cyklem Boje a zápasy. Hned v první den 2. světové války byl spolu s řadou dalších významných osobností (mj. s Josefem Čapkem) nacisty zatčen a uvězněn v koncentračním táboře v Dachau a později v Buchenwaldu. Na rozdíl od mnoha dalších přežil a hned v roce 1945 mu byla uspořádána výstava v Mánesu.
Filla se vrátil zbídačený a lékař zjistil, že prodělal šest infarktů. Po ročním zotavování se opět vrhl do práce. Jeho nejvýznamnějším poválečným dílem je cyklus monumentálních maleb na téma slovenské zbojnické písně.
Filla byl vášnivým sběratelem. Původ nekonečného množství uměleckých předmětů, které sbíral, sahal od starověku po přítomnost. Velmi originální sbírku sestavil z fotografií. Zemřel 2. října 1953 v sanitce, zabil ho sedmý infarkt.
-krik-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
