Jan Pivec patřil ke generaci herců, ve které se urodilo tolik výrazných talentů jako nikdy předtím a vlastně ani potom. Byl jedním z nejlepších, přesto ke konci života už role nedostával.
Narodil se před 105 lety, 19. května 1907 v Praze. Vždycky rád říkával, že se stal hercem, protože se nikdy nenaučil deskriptivní geometrii. Své první herecké angažmá získal ve Slovenském Národním divadle v Bratislavě. Tam si ho všiml režisér K. H. Hilar a pozval jej do Národního divadla v Praze. Členem zlaté kapličky se stal 1. února 1934 a zůstal zde až do roku 1970.
Jeho herecký projev plný vřelosti, nadhledu a člověčiny dokázal diváka strhnout. Od třicátých až do konce šedesátých let tvořil jeden ze základních hereckých pilířů Národního divadla. O to smutnější je skutečnost, že, mu vedení zlaté kapličky (ředitel Přemysl Kočí) tak dlouho svěřovalo role nedůstojné jeho talentu, až ho tím donutilo k odchodu do důchodu. V roce 1968 si v Horníčkových „Hovorech H“ smutně postěžoval, že ve filmu na něho úplně zapomněli. Smutným faktem zůstává, že se žádný filmový režisér touto ponižující prosbou velkého herce nenechal inspirovat.
Aspoň televize mu plnými doušky vynahradila nedostatek rolí. Určitě nelze přehlédnout jeho ztvárnění otce v seriálu „F. L. Věk“ či pana vrchního v „Lucerně“. Ovšem nezapomenutelnou hereckou kreaci vytvořil spolu s Jiřinou Šejbalovou v komedii „Láska jako trám“, která dodnes patří k tomu nejlepšímu, co televize natočila. Jeho poslední televizní rolí byl přísný otec ve skvělé inscenaci „Klobouk plný deště“ z roku 1973, kde si zahrál po boku Luďka Munzara a Jany Hlaváčové. Pak dalších sedm let čekal na roli, ale nedočkal se. Zemřel 10. května 1980 a je pochován na Vinohradském hřbitově.
-mak-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
