Před 145 lety, 28. srpna 1867, se z Vídně do Čech natrvalo vrátily naše korunovační klenoty. V roce 1962 byly prohlášeny za národní kulturní památku (na druhém místě po Pražském hradě). Jsou uloženy v Korunní komoře Chrámu sv. Víta v Praze a vynášejí se odtud při zvláštních příležitostech.
Soubor korunovačních klenotů tvoří Svatováclavská koruna, královské žezlo, královské jablko, kožená pouzdra na korunu, žezlo a jablko, poduška pod korunu, korunovační plášť s hermelínovými doplňky, štolou, pásem a manipulem. Svatováclavská koruna je nejstarší, nechal ji vyrobit v roce 1346 Karel IV. (1316–1378). Koruna se stala majetkem svatého Václava, na jehož hlavě měla být uložena. Králům se zapůjčovala jen v den korunovace. Podle rozhodnutí Karla IV. nesměly korunovační klenoty opustit Prahu, ale už jeho syn Václav IV. (1378–1419) je nechal převézt na Karlštejn. Poté byly klenoty uloženy i na jiných místech včetně Pražského hradu a ke korunovaci se převážely do Chrámu sv. Víta.
Během třicetileté války (1618–1648) se klenoty několikrát stěhovaly, až skončily v císařské klenotnici ve Vídni. Zde zřejmě došlo k záměně žezla a jablka, současné žezlo a jablko vznikly pravděpodobně na objednávku Ferdinanda I. (1503–1564). Roku 1791 byly při příležitosti korunovace Leopolda II. (1747–1792) přivezeny do Prahy. V té době vznikla současná tradice sedmi klíčníků. Během prusko-rakouské války (1866) se ocitly opět ve Vídni.
Roku 1867 byly klenoty slavnostně navráceny do Prahy a Korunní komora byla upravena do současné podoby. Za 2. světové války se s korunovačními klenoty nechal vyfotografovat říšský protektor Reinhard Heydrich. Na úvaze čtenářů necháme, zda je pravdivá legenda, že neoprávněné nasazení koruny přivodilo Heydrichovi smrt při atentátu.
– jol-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
