Básník Jaroslav Seifert se stal ztělesněním české poezie minulého století. Nobelovu cenu obdržel 11. října 1984 nejen za výjimečné dílo, ale i za odvážné občanské postoje. Klasik české literatury byl za normalizace v podstatě ignorován, mimo jiné proto, že patřil k prvním signatářům Charty 77.
Jaroslav se narodil 23. září 1901 na Žižkově. Studoval na několika gymnáziích, ale studia nikdy nedokončil. První básnickou sbírku „Město v slzách“ vydal již v roce 1921. Ve dvacátých letech minulého století byl považován za hlavního představitele naší umělecké avantgardy. Patřil mezi zakladatele hnutí Devětsil a je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Již na druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956 patřil k literátům, kteří ostře kritizovali politické poměry. Svými postoji si získal velký respekt a v roce 1967 byl jmenován národním umělcem. Patřil mezi výrazné stoupence reformních myšlenek tzv. Pražského jara 1968 a k odpůrcům následné okupace. Stal se také jedním z prvních signatářů Charty 77. Za své aktivní vystupování byl ale v období normalizace nucen odejít do ústraní.
Nobelova cena pro Jaroslava viditelně zaskočila tehdejší politiky, kteří prý dokonce chtěli básníka donutit, aby ji odmítl. K tomu naštěstí nedošlo, přesto dělali i nemožné, aby celý akt utajili, k čemuž využili Jaroslavův špatný zdravotní stav, který mu nedovolil, aby cenu osobně převzal. Tu převzala 10. prosince 1984 ve Švédsku jeho dcera Jana. V našich sdělovacích prostředcích se o tom psalo jen velmi skromně. Jaroslav Seifert zemřel 10. ledna 1986 a jeho pohřeb proběhl pod dohledem státní bezpečnosti.
Drahomíra Samková
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
