Čechoslováci obléhající Dunkerque

01.10.2014 | 00:00
Čechoslováci obléhající Dunkerque

Tento článek je věnován příslušníkům Československé samostatné obrněné brigády, kteří se účastnili osvobozování severofrancouzského přístavního města Dunkerque 7. října 1944 – 9. května 1945. Obléhání se stalo nejvýznamnější etapou historie této brigády.

Po reorganizaci čs. pozemního vojska ve Velké Británii (1941) vznikla 1. čs. smíšená brigáda. Jejím úkolem byla ostraha některých britských pobřežních oblastí před invazí. Velitelem se po odchodu gen. Klapálka do Sovětského svazu stal gen. Alois Liška (20. 11. 1895, Záborčí – 7. 2. 1977, Londýn). Jeho vojenská kariéra začíná v roce 1915, kdy narukoval do rakouské armády, ze které již v roce 1916 přeběhl k ruské armádě. Nějaký čas byl internován a poté stál u zrodu čs. legií v Rusku. V roce 1920 se s posledním transportem legionářů vrátil do již samostatné Československé republiky. Poté jako důstojník z povolání velel v hodnosti plukovníka Dělostřeleckému pluku 51 ve Staré Boleslavi. Při mobilizaci v roce 1938 byl jmenován velitelem dělostřelectva 1. rychlé divize, ale po obsazení republiky německými vojsky odešel do emigrace (1940). V bojích o Francii byl jmenován velitelem 1. dělostřeleckého pluku, ale po kapitulaci Francie musel opět odejít, tentokrát do Velké Británie. Tady velel v již zmíněné 1. čs. smíšené brigádě a později se stal velitelem celé Čs. samostatné brigády. Po válce byl povýšen do hodnosti armádního generála (1946). Po únorovém puči 1948 a po následných perzekucích komunistickým režimem opustil rodinu i vlast potřetí a odjel do Londýna, kde zemřel ve věku 82 let.

Po přecvičení byla brigáda 30. srpna 1944 přesunuta do Francie, kde zůstávala v zálohách. Po zásahu gen. Lišky u londýnské exilové vlády byla brigáda na přelomu srpna a září 1944 přesunuta k obklíčenému přístavu Dunkerque, kde 7. října 1944 vystřídala brigádu britskou. Kolem města, které bránilo 12 000 německých vojáků, z toho asi 2 000 příslušníků Waffen-SS, byly vybudovány tři obranné linie. Čechoslováci o síle 4 259 mužů a další jednotky o síle asi 6 000 mužů (Britů, Kanaďanů, Francouzů, Poláků a Belgičanů) měli za úkol průzkum a kontrolu aktivit daleko silnějšího nepřítele. První větší ofenziva čs. jednotek se odehrála symbolicky 28. října, tedy v den našeho státního svátku. Boje tu zuřily ale až do 16. dubna. Vítězství u Dunkerque bylo na dosah, když čs. jednotka dostala zprávu, že velitel 3. americké armády gen. George S. Patton zanedlouho překročí hranice někdejší ČSR. Uvolnění celé brigády nebylo možné, proto byl 23. dubna k Pattonově armádě vyslán alespoň čs. oddíl o síle 140 mužů vedený pplk. Aloisem Sítkem, rodákem z Fryštáku (zemřel také v britském exilu). Jeho muži 1. května vstoupili u Chebu na naše předválečné území a poté se zastavili na demarkační čáře Karlovy Vary – Rokycany – České Budějovice. Proto také jejich oddíl dorazil do Prahy až 9. května 1945. Téhož dne v půl desáté dopoledne podepsal nacistický viceadmirál Friedrich Frisius na velitelství čs. brigády kapitulaci. Generálu Liškovi se tak vzdalo 10 500 německých obránců Dunkerque a nad osvobozeným francouzským přístavem hrdě zavlála československá a britská vlajka. Za dobu obléhání přišel nepřítel o 1 500 mužů, kteří padli nebo se vzdali. Liškova brigáda měla 167 mrtvých, 461 raněných a 40 nezvěstných mužů. Padlí Čechoslováci z tohoto i dalších střetů jsou pohřbeni na vojenském hřbitově v Adinkerke. Paradoxně tak muži gen. Lišky osvobodili ten samý Dunkerque, kde dva roky poté, co nás Britové a Francouzi v Mnichově zradili, čelily jejich jednotky v červnu 1940 obklíčení německou armádou. Událost samou označil Winston Churchill za „kolosální vojenskou katastrofu“, kdy „jádro a mozek britského expedičního sboru uvízly v Dunkerque“, a jejich záchranu označil za „zázrak vysvobození“.

V muzeu v Dunkerque, které je věnováno historii města v období druhé světové války, mě hned po vstupu zaskočil portrét gen. Aloise Lišky. To ale nebylo nic proti tomu, co následovalo, když jsem si u majitele muzea kupoval vstupenku a on zjistil, že jsem Čech. Ještě dnes mi vzpomínka na jeho upřímnou úctu k našim vojákům bojujícím za svobodu jeho města vhání slzy do očí.

-lgs-




počet zhlédnutí: 1836

tento článek najdete ve vydání: KAM po Česku říjen 2014

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.