Jan Lucemburský (1296–1346), ve světě známý jako Jan Český, byl desátý český král, moravský markrabě, lucemburský hrabě a 25 let i titulární král polský. Rád se účastnil rytířských klání, válečných tažení, ale byl také obratným politikem.
Mladý Jan, hrabě lucemburský, hrabě v Laroche a markrabě v Arlonu, byl na dobré cestě stát se po smrti svého otce Jindřicha VII. také římskoněmeckým králem. Možná proto svěřil jeho výchovu otec francouzskému královskému dvoru Filipa IV. Sličného. Toho Filipa, který v pátek 13. října 1307 obvinil templáře z kacířství a zmocnil se jejich majetku. Přesto se Jan otcovým nástupcem nestal. Podmínkou pro zvolení byl věk 18 let, ale když Janův otec roku 1313 zemřel, byl Jan ve svých 17 letech již českým králem, ale to nestačilo. Rakouský vévoda Fridrich Sličný byl hrozbou pro české království, proto Jan podpořil volbu Ludvíka IV. Bavora. Zvoleni byli ale oba soupeři a Evropa měla další dva vzdorokrále. Za svou podporu však dostal v prosinci 1314 od Ludvíka Bavora Barrach, Antverpy,hrad Floss a Parkštejn a také slib získání Chebska za 10 tisíc hřiven stříbra. Chebsko by bývala byla dobrá koupě. Přitom již roku 1206 slíbil Chebsko Filip Švábský Václavu I. jako věno své dcery Kunhuty, ale k postoupení nedošlo. Nakrátko se ho zmocnil Přemysl Otakar II. roku 1266, ale už roku 1276 se odtud poklonkoval kvůli říšské klatbě. Václav II. území získal na základě další sňatkové úmluvy (1291), leč i on roku 1304 Chebsko ztratil po vpádu krále Albrechta I. Pro Čechy ho získal až Jan Lucemburský (1322), za vojenskou pomoc Ludvíku Bavorovi v bitvě u Mühldorfu, ale už ne za 10, ale za 20 tisíc hřiven stříbra a jako autonomní území. Neoddělitelnost Chebska od českých zemí potvrdil až roku 1348 majestát jeho syna Karla IV.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
