Antonín Mánes, malíř, kreslíř a ilustrátor, vychoval ze svých tří potomků významné umělce. Syn Josef se stal dokonce zakládající osobností českého výtvarnictví a největším mistrem české malby. Svým nesvázaným akademickým přístupem položil základy také realistickému krajinářství.
Narodil se 3. listopadu 1784 v Praze jako syn nemajetného mlynářského tovaryše, který si nejprve musel přivydělávat jako dekorativní malíř v pražské porcelánce a kreslení se věnoval jen ve volném čase. Teprve ve 20. letech 19. století začal studovat na nově založené krajinářské škole pražské Akademie pod vedením Karla Postla. Ten Antonína významně ovlivnil v dalším směřování a po profesorově smrti byl Mánes jmenován profesorem krajinomalby (1836). Jako umělec pozvolna přešel od klasicismu k romantickému výrazu svých děl, ovšem s výraznými realistickými prvky, které do jeho tvorby přinesla láska k holandskému malířství 17. století. Mezi jeho nejznámější díla patří cyklus 12 obrazů „Český rok“, kde ve svých obrazech mapoval českou krajinu (pohled na Kokořín, krajina s Křivoklátem). Vychoval celou řadu žáků, ale největší vliv měl především na své syny Josefa a Quida a na svou dceru Amálii, kteří svým způsobem dál rozvíjeli odkaz svého otce. Ale jejich životní osudy byly krátké. Nejvyššího věku se dožila Amálie (66 let), která se nikdy neprovdala a starala se za života svých bratrů o domácnost. Provozovala malířskou školu a její žačkou byla například známá malířka Zdenka Braunerová. Josef Mánes zemřel předčasně ve svých 58 letech, zřejmě na progresivní paralýzu mozku, a bratr Quido žil sám, zemřel roku 1880.
-baal-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
