Luba Skořepová

23.12.2014 | 00:00
Luba Skořepová

Luba Skořepová se narodila 21. září 1923 v Náchodě. Její otec byl uznávaným majitelem pily. Její původní křestní jméno, které jí dali rodiče, je Libuše, ale i oni jí přezdívali zkráceným Lubo či Ljubo. Dětství prožila u babičky v Podkrkonoší. Doma byla přísně vedena a rodiče by ji nejraději viděli při studiu medicíny. Ji však vábilo herectví, které si nedala vymluvit, takže její herecká dráha je vyvzdorovaná. V roce 1944 ukončila studia herectví na Pražské konzervatoři. Její první angažmá bylo v roce 1945 v souboru J. Honzla ve Studiu Národního divadla. Přivedl ji sem její kamarád a později manžel Josef Pehr. Od roku 1948 získala stálé angažmá v činohře Národního divadla, kde nakonec vytvořila více než šedesát nezapomenutelných rolí.

Lubě Skořepové sudičky darovaly do kolébky herectví. Má však i vzácný vypravěčský talent, schopnost zaujmout čtenáře, fantazii, které dává plynout v nádherné češtině. Čiší z ní energie a optimismus. Napsala šestnáct půvabných knih o přírodě, divadlu a hercích, astrologii, magii, zajímá se o zahradnictví, léčitelství, sbírá léčivé bylinky. Je toho mnoho, co Luba Skořepová za svůj dosavadní život stihla, a je toho ještě více, co má naplánováno do dalších let.

Přestože loni oslavila neuvěřitelné jednadevadesáté narozeniny, tak její neutuchající energii a vitalitu by jí mohly závidět i o generaci mladší dámy.

A kde to má u nás nejraději?

Já to mám moc ráda v Jizerských horách, kde mám svou chaloupku. Pro mě je na Jizerkách nejkrásnější řeka Jizera, protože je taková tajemná a má v sobě všelijaké barvy… Moje chalupa pochází ještě z doby roboty a nachází se v malé vesničce vedle Malé Skály, jmenuje se to Líšný. Jenže už se tam sama nedostanu a nikdo mě tak nemiluje, aby tam se mnou zajel, takže to je můj velký problém. Byla jsem tam naposledy v létě, kdy se tam se mnou střídali přátelé, protože já už musím mít s sebou nějaké pečovatele. Tak aspoň v létě jsem si to tam trošku užila. Mám tam na zahrádce krásnou švestku, kterou jsem si sama vypěstovala z pecky, a pak mi tam roste také vinná réva, ale oni mi to tam vždycky všechno očešou, jenže se pro to na ně nemůžu zlobit, když tam už skoro nejezdím. Víte, já jsem si to místo zamilovala hlavně proto, že jsem se tam sama tolik nadřela. Chalupa vypadala na spadnutí, nebyla tam ani podlaha, ale jen udupaná zem, jedna žárovka třicítka na celý dům… A všechno jsem to dala do pořádku úplně sama.

Však už tam do těch milovaných Jizerek jezdím přes čtyřicet let, takže je to opravdu moje srdeční záležitost.

Moc děkuji za krásné povídání a přeji Vám, abyste se na svou milovanou chaloupku zase co nejdříve podívala.

Marcela Kohoutová



tento článek najdete ve vydání: KAM po Česku leden - únor 2015

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Nyní na Google Play
Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.