Když roku 1471 nastoupil na český trůn Vladislav Jagellonský, přezdívaný „král Bene“, byla situace mezi stavy a městy velmi vyhrocená. Šlechta si nárokovala svá dávná práva na moc a panovníkovi, který bojoval o území s Matyášem Korvínem, nezbývalo než se šlechtě podřídit. Vše vyústilo ve vydání Vladislavského zřízení zemského (11. 3. 1500).
Tento souborný zákoník privilegií, nálezů zemského soudu a sněmovních usnesení o 554 článcích vstoupil v platnost až o 2 roky později. Redakci pořídil královský prokurátor Albrecht Rendl z Oušavy. Zřízení můžeme chápat jako novou českou ústavu, která výrazně oslabovala moc panovníka a měst, která jakožto přímí poddaní krále ztrácela svůj hlas na sněmech a podíl na zemské vládě na úkor stavů (pánů a rytířů). Výjimkou byla situace, kdy se projednávaly záležitosti samotných měst (v platnosti po roce 1508). Šlechta tak získala nejen obrovskou politickou moc, ale zároveň i hospodářskou, neboť mohla prosazovat svá práva na svobodné podnikání v oblastech, kde měla dříve monopol právě města. Města s novým zemským zřízením nesouhlasila a nikdy je nepřijala. Chtěla si i nadále udržet svá hospodářská práva, hlas na sněmech a výhradní moc soudní nad měšťany. Zemské zřízení Království českého, jak zněl jeho oficiální název, bylo později ještě několikrát přepracováváno, zejména za vlády Ferdinanda I. Habsburského. K jeho zrušení došlo až roku 1627, kdy bylo nahrazeno Obnoveným zřízením zemským.
Tomáš Kašička
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
