Nataša Gollová

04.03.2015 | 21:21
Nataša Gollová

Vzpomínka na Natašu Gollovou dodnes vyvolává u všech, co ji znali osobně, nebo alespoň z filmového plátna, divadla či televizní obrazovky, upřímný úsměv na tváři. Úsměv, který rozdávala po dlouhá léta všem svým divákům, tedy dokud osud nerozhodl jinak.

Nataša Gollová se narodila 27. února 1912 v Brně, v zámožné a vlivné rodině významného politika JUDr. Františka Xavera Hodáče. Maminka Adéla (Gollová) byla malířka a žačka Antonína Slavíčka. A právě maminka vybrala pro svou dceru jméno Nataša, podle hrdinky románu Vojna a mír L. N. Tolstého. Nataša měla také o dva roky staršího bratra Ivana, který absolvoval důstojnickou školu a později spolupracoval s firmou Baťa.

Své umělecké příjmení si Nataša zvolila podle dědečka, profesora Jaroslava Golla, významného českého historika. Studovala na zahraničních školách, zapsala se na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity, ale láska k herectví byla silnější. Odrazovým můstkem v její kariéře byla role prosté dívenky Mařenky ve filmu Kristián (1939), kde si zahrála po boku Oldřicha Nového. Ještě téhož roku na ni ale čekala role osudová, postava Evy ve filmu Eva tropí hlouposti. Přišla okupace a v očích mnohých jí uškodil vztah s Willym Söhnelem a skutečnost, že za protektorátu natočila německý film.

Terezínské ghetto 1945
V průběhu dubna do Terezína dorazily tisíce vězňů z nacistických koncentračních táborů nacházejících se na území Polska a Německa, kteří byli na cestě řadu dní takřka bez vody a jídla a zanesli do Terezína infekci skvrnitého tyfu. Esesáci opustili Terezín 5. května a v noci z 8. na 9. května přijely první sovětské tanky. Rudá armáda učinila rozhodné kroky ke stabilizaci zoufalé situace, péče o nemocné a umírající se chopili sovětští zdravotníci a čeští lékaři a ošetřovatelky, kteří byli v Terezíně od 4. května v rámci České pomocné akce. Mnoho z nich svou obětavou pomoc zaplatilo životem, ale pouze díky nim a úsilí dalších lidí se podařilo zachránit tisíce životů.

„Můj největší životní zážitek? Napadá mě jen ošklivej: Bylo to v květnu 1945, kdy se svolávaly dobrovolné sestry do Terezína, poněvadž diplomovaných bylo na všechno málo… Tam jsem také nakonec chytila skvrnitý tyfus.“ Nataša Gollová, 1988

„Nastupovala jsem s dalšími mediky před lékařským domem v květnu 1945 na nákladní auto s akcí Čsl. červeného kříže na pomoc do Terezína. Těsně před odjezdem pomohl filmový režisér Čech na náš vůz i Nataše Gollové. Když jsme přijeli, tak nás prof. epidemiologie MUDr. Raška rozdělil na různá pracoviště. Co v Terezíně Nataša prožila, nevím, ale prý se nakazila skvrnitým tyfem… Nějaký čas poté jsem potkala Natašu Gollovou v Praze Na Příkopech – jaká byla moje radost, žila. Byla vysílená, ale přežila!“ MUDr. Helena Šlaisová, Praha

Dříve šťastné a temperamentní Nataše nebyla po válce uznána ani jediná polehčující okolnost. Musela odejít z Divadla na Vinohradech. V roce 1947 se vdala za Karla Konstantina, ale její životní láskou zůstal navždy Tristan Tzara, básník, esejista a dramatik, se kterým se seznámila v Paříži (1932). Poté co v Praze marně hledala angažmá, odešla do Českých Budějovic. V roce 1951 se na zapomenutou herečku přece jen usmálo štěstí. Jan Werich s Martinem Fričem ji obsadili do role Sirael ve filmech Císařův pekař a Pekařův císař. Podlomené zdraví, deprese, neúcta a socialistický realismus ji vháněly na scestí. Ztvárnila ještě dvě filmové role a poté se v roce 1971 definitivně stáhla do ústraní. Zemřela v Praze 29. října 1988 v domově důchodců v Krči. Pohřbena byla na Olšanech a posléze byly její ostatky přeneseny na Vyšehradský hřbitov, do rodinné hrobky Růžičků (rodina švagrové), kde jsou ostatky i jejího bratra Ivana († 13. 1. 1993).

Kateřina Hodáčová (Růžičková, švagrová Nataši, *21. 12. 1927) „Moje úplně první setkání s Natašou Gollovou proběhlo v tomto jejich bytě, na Janáčkově nábřeží v Praze. Ona byla velmi milá a příjemná. Po obědě jsme si všichni tři (Nataša, její bratr Ivan a já) lehli společně na gauč a povídali si. Byla velmi vzdělaná. Uměla anglicky, německy, francouzsky. V době, kdy já ji poznala, byla ale v jedné z nejtěžších fází svého života, protože nesměla hrát. My se vídaly téměř denně, jelikož naše byty byly spojené. Ráda na ni vzpomínám.“

Kateřina Kovaříková (Hodáčová, neteř Nataši, *6. 7. 1949) „Tetu jsem měla moc ráda, byla příjemná, inteligentní, sečtělá, o všem se s ní dalo povídat. Měla také velký smysl pro humor a neuvěřitelně se smála. Nás s mým bratrem Ivanem měla opravdu moc ráda. Stačilo říct, že je v kině Alfa vyprodáno, a už tam zavolala a sehnala nám lístky. Snad proto, že neměla vlastní děti, brala nás tak trochu za své.“

Pro Památník Terezín Luděk Sládek, Marcela Kohoutová
Foto: autor, Památník Terezín, Milan Wolf,
rodinný archiv Hodáčových
Poděkování: Aleši Cibulkovi za možnost užití
citací z knihy Nataša Gollová (2002)
 

Kateřina Kovaříková Nataša Hodáčová Gollová Vlevo sedící maminka, Ivan na klíně neznámého muže,
Nataša na klíně tatínka (asi 1914) Nataša s dědečkem
Jaroslavem Gollem S Karlem Högerem ve fi lmu „Okouzlená“ (1942) Terezín 1945 Kateřina Hodáčová


počet zhlédnutí: 2039

tento článek najdete ve vydání: KAM po Česku březen 2015

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.


Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku