Říjen roku 1918 je pro naše dějiny datem mimořádně důležitým. V minulosti města Dobrušky jde pak o datum dvojnásob pozoruhodné. K vyhlášení konce Rakousko-Uherska došlo v Dobrušce nikoli 28. října, ale již pátého dne tohoto měsíce. A jak už to někdy v dějinách bývá, stalo se tak omylem. Dobrušský poštmistr Václav Malý byl členem protirakouské odbojové organizace Maffie. Uvedeného dne přišel na dobrušskou poštu telegram adresovaný Malému a obsahující přijetí mírových podmínek.
Pan poštmistr však zrovna nebyl přítomen, a tak telegram přijala úřednice. Ta si jeho znění zřejmě vyložila jako konec dlouhé války, což si nenechala pro sebe. V podání šeptané propagandy Rakousko-Uhersko okamžitě padlo. Alespoň tedy v Dobrušce.
Zvěst oběhla celé město. Začali se houfovat občané, vyšly průvody, dokonce se sehnaly i kapely. Rakouští orlíčci se z budov státních úřadů stěhovali na zem, případně do místních rybníků. Všude bylo dlouho do noci náramně veselo. Druhéh dne Dobrušští zjistili, že všechno je jinak, a tak si na skutečnou oslavu samostatnosti pak raději počkali až na 29. října.
Dům bývalé pošty slouží dnes jako budova muzea. Loni zde byly otevřeny nové, moderně pojaté expozice, doplněné kontaktními obrazovkami naplněnými dalšími informacemi, které jsou rozděleny do tří částí: Významné osobnosti dobrušské historie (sem patří třeba i babička Boženy Němcové nebo malíř František Kupka), Příběh města Dobrušky a Příběh dobrušské obce židovské. Ta poslední pokračuje ještě do vedlejší budovy nádherně zrekonstruované synagogy.
V Dobrušce můžete navštívit ještě rodný domek národního buditele F. V. Heka (Jiráskova F. L. Věka) a renesanční radnici s galerií Kupkových prvotin, s expozicemi hrdelního práva s katem Michalem, a expozicemi naivního malíře a písmáka Aloise Beera. A nakonec se pokochat úžasným výhledem na Orlické hory a Krkonoše.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
