Hlasatel revolučního chiliasmu – očekávání tisícileté Boží pozemské říše, která ukončí světové dějiny – Jan Želivský (? 1380 – 9. 3. 1422), vlastním jménem Jan Dloubal, se narodil patrně v Humpolci. Do Prahy přichází v roce 1418, aby tu burcoval a šířil své radikální myšlenky.
Jako husitský kazatel působil v kostele Panny Marie Sněžné, kam přišel ze želivského kláštera. Svými kázáními v če ském jazyce burcoval a sjednocoval pražskou chudinu s jasnou vidinou nové, spravedlivé společnosti. Stal se lidovým vůdcem, který horlil proti prospěchářům a nepoctivcům ve všech společenských vrstvách. Svými postoji nabádal k nacionalismu a bylo jen otázkou času, kdy latentní napětí ve společnosti přeroste v konfl ikt. K tomu došlo 30. července 1419, kdy proběhla první pražská defenestrace na Novoměstské radnici, která de facto odstartovala husitskou revoluci. V dalších dnech došlo k plenění pražských kostelů, klášterů a k útěku většiny katolických obyvatel Prahy. Želivský postupně získával moc, kterou neváhal použít i k likvidaci protivníků. To se ale nelíbilo umírněným husitským pánům, kterým se podařilo na čas vytlačit radikální chudinu z Prahy. Po jejím návratu propukl otevřený konfl ikt, jenž vedl k dohodě a Želivského dostal do izolace. Po Čáslavském sněmu (1421) vyvolal Želivský v Praze nové povstání, plné teroru nepřátel revoluce. Jeho opozice ale sílila a na základě obžaloby Jakoubka ze Stříbra byl Želivský zatčen, souzen a popraven 9. 3. 1422. Po jeho smrti prakticky končí období radikálního husitství.
Alice Braborcová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
