Poslední z českých polyhistorů, renesanční lékař, matematik, fyzik, astronom a filosof Jan Marcus Marci (z Kronlandu) se narodil 13. června 1595 v Lanškrouně. Na počest našeho největšího přírodovědce 17. století byl pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce.
Osobní lékař dvou císařů – Ferdinanda III. a Leopolda I. – vystudoval teologii a filosofii v Olomouci a lékařskou fakultu na Karlově univerzitě (1625), kde poté působil jako profesor, děkan i rektor. Do všech oborů, kterými se zabýval, dokázal vnést nové poznatky a nové úhly pohledů. Je považován za zakladatele spektroskopie. Ve své době byl však ceněn hlavně jako lékař. Jeho pacientem a osobním přítelem se stal také Bohuslav Balbín, kterého vyléčil z černých neštovic, za což se mu na oplátku dostalo opěvné básně. Málo se ví, že za zásluhy při obraně Prahy před Švédy mu byl udělen šlechtický titul falckrabě s přídomkem „de Kronland“ („z Lanškrouna“). Objevy učiněnými ve fyzice, optice a mechanice v mnohém předstihl své slavné následovníky (Newtona, Hooka, Grimandiho), kteří jeho dílo znali a vycházeli z něj. V době pobělohorského úpadku české vědy a kultury byl jedním z mála nositelů pokroku v medicíně u nás. Jeho jméno je napsáno na plášti Národního muzea v Praze, v seznamu nejslavnějších jmen české historie. Jan Marcus Marci zemřel v Praze 10. dubna 1667.
Alice Braborcová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
