Pro nedělní podvečer dne 14. července 1420 v boji o Vítkov platí spíše to druhé a hned dvojnásob. Nechybělo totiž moc, aby tento (tehdy ještě ne) slavný vojevůdce přišel o život a celou bitvu prohrál.
Bitva o Vítkov měla být původně relativně nevýznamnou součástí manévrů křižáckých vojsk v Praze a v jejím okolí v Zikmundově boji proti husitům a viklefi stům. Díky svému průběhu a hlavně výsledku se však stala důležitou událostí s okamžitými i dlouhodobějšími následky. Pod slovem „bitva“ si asi ale většinou představíme něco víc než jen dvouhodinovou „strkanici“ na jednom kopci. Ale jak jinak si vyložit událost, kdy původně pár desítek husitů (asi 30, včetně žen) bránilo skoro holýma rukama svoje ležení v podobě srubů a příkopů kousek za hradbami Prahy proti výrazné přesile. Žižka se svými soukmenovci odolával, dokonce se štěstím a s jejich pomocí unikl smrti, ale porážka se zdála už už neodvratná. Na pomoc ovšem z jižní strany jako typický deus ex machina přispěchala z Prahy zhruba padesátka dalších husitů v čele s knězem držícím svátost oltářní. Svým zpěvem a bojovým řevem vyděsili útočníky a způsobili takovou paniku v jejich řadách, že ti se dali na ústup a zhruba dvě stovky jich padly. Pro krále Zikmunda, který vše sledoval osobně z Letné, to musela být setsakramentsky hořká pilulka a věru ošklivá neděle. A to netušil, co s tímhle jednookým „ďáblem“ ještě všechno zažije. Žižka si vybral na Vítkově svoji porci štěstí, přidal špetku strategie a jeho věhlas a hvězdný čas stratéga právě nastaly…
Babok
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
