V srpnu si připomínáme 150. výročí narození skvělého českého malíře a ilustrátora Luďka Aloise Marolda (7. srpen 1865 – 1. prosinec 1898). Umělec, který za nemilosrdně krátkou dobu svého života zanechal řadu výmluvných dokladů o svém veskrze malířském umu, je dnes takřka zapomenut.
Jak velké bylo mé překvapení, když jsem zcela náhodou „potkal“ Maroldova prapravnuka Luďka Marolda a mohl ukojit svou zvědavost. Zeptal jsem se ho, zda si vzpomene, kdy nebo v jaké souvislosti se prvně dozvěděl o svém slavném předkovi? „Vzhledem k tomu, že celá rodina je velice zapálena do historie obecně, Marold, malíř, bylo relativně oblíbené, časté téma. Pochopitelně k tomu přispěla i určitá rodinná hrdost, díky které se minimálně v nás, rodině, zachovalo povědomí o jeho díle. Mimochodem jednou z rodinných tradicí je nesení jména Luděk pro mužské potomky; v takovém případě se vyhnout nějakému spojení s ním ani příliš nedá, ať už to bylo v hodinách dějepisu na základní škole, nebo výjimečně v blízkém okolí.“
Co se Vám vybaví, když se dnes někde vysloví, píše nebo jinak zmiňuje jeho jméno? „Rozhodně mě to potěší, spíše možná i překvapí. Paradoxně to většinou nebývá ve spojení s uměním či historií doslovně, ale spíše v různých vědomostních kvízech, soutěžích. To je samozřejmě relativně smutné, jeho dílo má rozhodně lidem co říct i dnes, ukazuje druhou tvář okázalého života začátku 20. století, která není tak prezentována.“
Maroldovo panoráma na pražském Výstavišti je dnes, kulantně řečeno, ve zbědovaném stavu. Myslíte si, že by bylo možné dostat tuto v minulosti unikátní a tolik vyhledávanou památku do povědomí mladé generace 21. století? „U Maroldova panoramatu jsem byl relativně nedávno a jeho stav mě v každém ohledu velice mrzí. Bohužel je to ale daň dnešní doby, kdy obraz, malba jako médium, už dávno nemá pro veřejnost takovou hodnotu, aby se stavba podobného charakteru nějakým rozumným způsobem, bez řekněme sponzora či nemalé státní dotace, dala udržovat ve chvalitebném stavu. To jde samozřejmě ruku v ruce s dnešním relativně malým povědomím o Maroldovi a jeho díle obecně. Upřímně jsem se nikdy příliš nezajímal o to, jakým způsobem je o panoráma pečováno, jak je dotováno, jaké jsou výnosy z relativně symbolického vstupného. V tomto případě se obávám, že osud panoramatu nebude z těch nejšťastnějších.“
Děkuji Vám za rozhovor a věřím, že není všem dnům konec. Navíc Váš prapradědeček má své pevné místo nejen v našich dějinách umění, ale najde si cestu i k našim srdcím.
Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
