Vítr ve vlasech, ukroucené krky od podívané po obou stranách, šplouchání vln, rušné město na dosah a zároveň daleko. To všechno za svitu slunce nebo třeba měsíce. Tak lákavě vypadá pohled z paluby vltavských parníků. Nastupte – odrážíme!
Po staletích dřiny a nebezpečné práce vorařů přináší století páry pokrok a technický rozmach i na vltavskou hladinu. Po pokusech s parníkem Bohemia pánů Johna Josepha Rustona a Johna Andrewse (1841) a pánů J. W. Pierce a J. Wintera (1857) zahajuje Pražská paroplavební společnost 28. června 1865 pravidelnou osobní a vyhlídkovou dopravu na Vltavě mezi Prahou a Štěchovicemi. Tehdejším výletníkům můžeme jen závidět zážitky z obrovských proměn vzmáhající se Prahy. Se zájmem jistě sledovali výstavbu Národního divadla (1883), budovu Rudolfina (1885), rozvoj průmyslových oblastí v Karlíně, Holešovicích, Smíchově a Podolí, postupný vznik nových mostů a nábřeží včetně Vyšehradského tunelu atd.
František Dittrich, významný činitel tehdejší Pražské paroplavební společnosti a pozdější primátor, by ale určitě měl radost z dnešního hemžení na Vltavě. Nejvíce by asi obdivoval parník Vyšehrad, který je mladším pokračovatelem svého původního jmenovce a který upoutá svým elegantním prvorepublikovým zjevem (spuštěn byl v roce 1938) a citlivou repasí z roku 1992. Milovníkům techniky se za průhlednou stěnou představují kolesa a oje v plném pracovním zatížení a pro romantické duše je pohled na matičku stověžatou z paluby úplně jiný a neobvyklý. Kdo nevěří, ať to zkusí…
Babok
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
