Římský císař Fridrich I. Barbarossa, zvaný Rudovous, nenechal po své korunovaci roku 1152 nikoho na pochybách, že se blíží čas střetů. Musel umírnit nejen své příznivce, ale také odbojná polská či severoitalská města. Toho využil ctižádostivý český kníže Vladislav II. a roku 1155 vytáhl prvně po boku císaře do Polska.
Barbarossa odhadl ambice Vladislava a na svou stranu si jej získal příslibem Budyšínska i právem nosit královskou korunu. Císař slovo dodržel. Zvláště když ho korunovace Vladislava 11. 1. 1158 na říšském sněmu v Řezně nic nestála. Potvrzena byla 8. 9. 1158 po kapitulaci Milána, kde Češi císaři významně pomáhali. Domů se poté český král vrátil s kořistí tisíců hřiven stříbra a zlata a podle Dalimilovy kroniky dokonce ozdoben novým erbem (stříbrným lvem v červeném poli, který údajně nahradil Přemyslovci užívanou černou orlici na stříbrném štítě). To ale není pravda, v té době Přemyslovci heraldická znamení ještě neužívali. Každopádně se Vladislav II. stal druhým českým králem a kořist získaná za milánská tažení i přízeň Barbarossy mu dovolila stavební rozmach Prahy a především dokončení přestaveb Pražského hradu. Postaven byl premonstrátský klášter na Strahově a také první kamenný most přes Vltavu, který král pojmenoval po své manželce – Juditin. Konec Vladislavovy vlády ale politicky moc šťastný nebyl. Spíše jen přispěl k dalším sporům mezi hašteřivými Přemyslovci.
-aba-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
