Nebyl příliš úspěšným panovníkem, ale umění a věda zažívaly za jeho života „zlaté časy“. Rudolf II. Habsburský, římský císař, král český, uherský, chorvatský a arcivévoda rakouský, byl 6. září 1575 zvolen českými stavy jednomyslně za českého krále. Téhož roku 22. září proběhla v katedrále sv. Víta slavnostní korunovace.
Rudolf byl synem císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské (bratranec a sestřenice), ale také byl posledním panovníkem, který trvale vládl z Prahy. Vychováván byl na španělském dvoře u strýce Filipa II., kde získal nejen kvalitní vzdělání, ale také lásku k umění, astrologii a alchymii. Za jeho vlády vznikaly v Českém království velké umělecké sbírky, na svém dvoře hostil astronomy z celé Evropy a Praha se stala významným centrem vědy. Na počátku své vlády měl jisté snahy politické, dokonce i plány v oblasti rekatolizace, leč díky závislosti na fi nančních zdrojích pocházejících od nekatolických českých stavů náboženství přestávalo být jeho prioritou. Po roce 1578 se začaly zhoršovat jak jeho vztahy s ostatními Habsburky, tak jeho stav zdravotní. Následkem nevázaného života trpěl tzv. „francouzskou“ nemocí a její komplikace ho donutily se po roce 1597 stáhnout do ústraní. Pronásledovaly ho deprese, a dokonce se pokusil o sebevraždu. Musel však řešit spory s bratrem Matyášem i nepokoje v Praze. Řešením mělo být vydání Majestátu, kterým povoloval svobodu vyznání. Do své smrti 20. ledna 1612 byl formálně stále císařem Svaté říše římské a doživotně mu byl přenechán k užívání Pražský hrad.
- aba -
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
