Významný český sochař Václav Levý se narodil v Nebřezinách u Plas 14. září 1820. Svým dílem položil základy českého národního sochařství. Učitel Josefa Myslbeka svým talentem udivoval již v raném dětství.
Syn obuvníka ale nenacházel mnoho pochopení pro své umělecké zanícení. Rodiče ho nechali vyučit truhlářem a na naléhání faráře z Kožlan, kam se rodina v jeho dvou letech přestěhovala, byl dán na výchovu do kláštera v Plzni. Později byl u augustiniánů ve Lnářích, kde ho čekala kariéra kuchaře. Zásadní vliv na jeho další vývoj mělo setkání s mecenášem umění Antonínem Veithem, do jehož služeb vstoupil roku 1844 jako zámecký kuchař v Liběchově u Mělníka. Sochařský talent Levého nezůstal utajen před hosty z uměleckých kruhů. Čekala ho studia v Praze a posléze v Mnichově, kde se stal žákem jednoho z nejuznávanějších sochařů té doby Ludwiga Schwanthalera. Vrcholným dílem Levého v tomto období je sousoší Adama a Evy (1849). Po návratu domů vytvořil v okolí Liběchova řadu skalních plastik (Čertovy hlavy, Harfenice, jeskyně Klácelka). Po smrti mecenáše Veitha mu nastaly finanční problémy, přesto se prosadil jako sochař na volné noze. Nejrozsáhlejší tvůrčí období jej zastihlo v Římě, kde získal stipendium, tvořil plastiky či reliéfy pro české šlechtice i římské kostely a zaujal samotného papeže Pia IX. V roce 1867 se však pro vleklé zdravotní problémy vrací do Prahy, kde 29. 4. 1870 předčasně umírá.
Alice Braborcová
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
