Řeč je o jednom z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století – o Vladimíru Holanovi (16. 9. 1905 – 31. 3. 1980). Přesně takto básníka náročné poezie označil jeho přítel básník Josef Hora.
Vladimír Holan se narodil v úřednické rodině v Praze, ale když mu bylo 6 let, odstěhovali se do Bělé pod Bezdězem. Maturoval na gymnáziu (1926), kde také přichází s prvními literárními pokusy a vydává poetickou báseň Blouznivý vějíř. Nastoupil do Penzijního ústavu a později pracoval jako redaktor. Ale pro špatný zdravotní stav byl předčasně penzionován (1935) a vedl samotářský život, který zasvětil básnické tvorbě a komunikoval jen s nejbližšími přáteli, Josefem Horou, Josefem Čapkem a Františkem Halasem. Přivydělával si také překlady z němčiny, francouzštiny, španělštiny a ruštiny. V poválečné euforii krátce koketoval s epikou a vstoupil do KSČ. Poúnorové vystřízlivění zasáhlo jeho tvorbu na celá 50. léta, poté co mu bylo zrušeno členství v KSČ. Až v roce 1963 začínají vycházet jeho sbírky, které mezitím napsal, a v roce 1968 byl jmenován národním umělcem. Zbytek života prožil s rodinou v „pražských Benátkách“. Svým dílem patří k nejsložitějším autorům české poezie 20. století. Rád nahlížel do lidského nitra, kde pátral po smyslu života i smrti. Psát přestal až v roce 1977, poté co umírá jeho dcera Kateřina na Downův syndrom. Tichou vzpomínku mu můžete věnovat na pražských Olšanech.
Marie Kulinkovská
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
