CHULIGÁN – dnes člověk neukázněný, těžko uvěřit, že ještě v 19. století to bylo obyčejné příjmení. Londýnská rodina Chuligánových (Hooligan) byla povedená rodinka původem z Irska, mající pifku na Anglány i jejich nadvládu. Jejich původně neškodné legrácky přerostly v nepokoje, výtržnosti, násilí, a tak není divu, že se koncem 19. století v hantýrce londýnského podsvětí začalo říkat mladým rváčům hooligans. Obecné popularity se slovu dostalo v britském parlamentu, kde byli za chuligány označeni 16letý Winston Churchill a jeho mladí spolustraníci konzervativci. ČTK slovo chuligán ofi - ciálně užívá od roku 1957, dnes je ale spíše označením radikálních fotbalových fanoušků.
MEGERA – jedna ze tří bájných bytostí, Erínyí, ztělesňujících spravedlnost a osudovost. My si dnes pamatujeme už jen jednu z nich, ženu zlou a zuřivou – Megeru. Přitom latinské jméno Erínye (Fúrie) označuje ženy vzteklé a hádavé. Původ ale musíme hledat u boha podsvětí Hádese, jeho ženy Persefony a jejich tří služebnic: Alléktó – bohyně nesmiřitelného hněvu, Tísifoné – mstitelka vražd a Megaira – závist, dohromady tedy Erínye – Lítice. Byly strašné, ohyzdné, zosobněné výčitky svědomí, leč spravedlivé. Na pozoru se před nimi museli mít i bohové a dodnes není radno nahlas vyslovovat jejich jméno.
IDIOT – co se stalo, že řecké idiotes (soukromník) se změnilo na nadávku? Ve slovnících se dočteme, že jde buď o nadávku podobnou významem slovům hlupák, pitomec, blbec, nebo o medicínský termín označující člověka stiženého idiocií. Počátkem 20. století rozlišovala medicína tři stupně slabomyslnosti: debilitu, imbecilitu a idiocii (dnes nadávky).
GRÁZL – jinak také darebák, lupič, zločinec, kriminálník i vrah, je dalším slovem odvozeným od příjmení. Jan Jiří Grázl, německy Johann Georg Grasel, za napoleonských válek kradl, loupil a zabíjel na pomezí jižních Čech, Moravy a Rakouska. Narodil se 4. dubna 1790 v Nových Syrovicích u Moravských Budějovic. Otec Thomas byl pohodný (ras), což bylo povolání obecně opovrhované, a za krádeže strávil deset let na Špilberku. Podobně měla časté opletačky s policií i jeho žena Regina s malým Jiřím. Mimochodem Jiří skončil ve vězení prvně v devíti letech, kdy si odseděl 14 dní a dostal výprask metlou. Pak už to šlo jako na drátkách. Klec ale spadla v listopadu 1815. Soud se konal ve Vídni, táhl se tři roky a odsouzeno bylo 66 zločinců, včetně Graselova otce (doživotí na Špilberku), Graselovy matky (zemřela ve vězeňské nemocnici 1847) a ráno 31. 1. 1818 byl ve Vídni veřejně popraven i jejich syn Jan Jiří – známý jako Hansjágr či Niklo.
Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
