Josef Rössler Ořovský, sportovní nadšenec, propagátor a diplomat, je považován kromě jiných sportů (např. fotbal, tenis, jachting atd.) také za otce lyžařů a lyžování v Čechách. Obecně známou událostí je jeho první lyžařský sjezd Václavského náměstí začátkem ledna 1889 a následné založení prvního ski klubu mimo Skandinávii. Všichni to dnes berou jako historický fakt, ale bylo tomu skutečně tak? U příležitosti jeho nedávného 80. výročí úmrtí (2013) se v pozůstalosti, osobním deníku z léta 1887, objevil napůl vytržený list se zbytky poznámek „akce Říp, Jirásek + 7 koňaků, všichni vyřízeni“. O co vlastně šlo?
Spisovateli Aloisi Jiráskovi samozřejmě nemohlo v tom buditelském hemžení ujít založení ski klubu a pomyslný titul „otec českých lyžařů“ svému příteli trochu i záviděl, protože sám ještě ničeho „otec“ nebyl a Palacký dle jeho slov „jenom fušoval do historie“. Jirásek tou dobou pracoval na souboru pověstí (my jej známe jako Staré pověsti české), kde si v pramenech z kroniky Přibíka Pulkavy z Radonína všiml drobného detailu ohledně výstupu praotce Čecha na Říp. Z dřívějšího bádání již od Kosmy a Dalimila věděl, že celá tato historická akce je zahalena mlhou.
… Bratr pak Čechóv všel a zšel na dřěvách vysokú sněžnú horu, i uzřel jest velmi velikú mlhnu…
Z ukázky vysvítá, že jde pravděpodobně o doklad zimního výstupu na Říp s vedlejším sdělením o meteorologických podmínkách (sníh, mlha, za kterou tušili úrodné nížiny). Své odhalení svěřil zatepla ctižádostivému Ořovskému. Toho zmínka o „dřěvách“ na nohou „praotce lyžaře“ notně zaskočila. Uvědomil si její dosah i morální úhonu, jakou by jako otec českých lyžařů utrpěl. Jistojistě by došel posměchu, když by se skandál s praotcem lyžařem provalil. Dostal však geniální nápad. Přestože Ořovský byl zhruba o 20 let mladší než Jirásek a přestože měli oba i zcela rozdílné zájmy, tak se dobře znali ze setkání českého vlasteneckého dění. Ořovský se rozhodl jednat. Zainvestoval a pozval Jiráska do nedávno otevřené kavárny Slavia (1884). Po několika koňacích ho přesvědčil, aby nechal praotce Čecha vystoupit na Říp za lepšího počasí, že se to nakonec bude víc hodit a čtenářům líbit. Jiráskovi to bylo vlastně jedno a koňak mu navíc chutnal. „Hodilo se mu to do krámu“, sport ho prakticky nezajímal a považoval ho za hloupé maření času. Navíc se v závěru setkání Ořovskému svěřil, že „sám jako školák v hronovské škole ani kotoul neudělal“.
Jirásek neporušil slib daný příteli, držel jazyk za zuby a v roce 1894 publikoval Staré pověsti české s legendou o praotci Čechovi tak, jak ji známe dnes. Paradoxně se tak v důsledku onoho setkání v kavárně velmi zasloužil o rozvoj českého sportu, olympismu a samotného lyžování. Veleváženého čtenáře jen žádám o pochopení, protože původně to měl být příspěvek o lyžování a lyžích. Ti z vás, kteří čekali něco o posledních trendech ve výbavě, o mazání, o tom, jak dostihnout ve stopě Lukáše Bauera nebo být rychlejší než Ondřej Bank, jsou asi zklamáni, a těm se tedy omlouvám. Ale nesmutněte, vědět přece něco o kořenech našeho skoro národního sportu také není k zahození. Třeba se vám tato drobná příhoda z českých dějin lyžování bude v nadcházející sezoně hodit, až budete trávit svůj volný čas ve sněhem zasypané horské chatě u sálajících kamen s grogem v dlaních. A co teprve, když k tomu vyprávění přizvete do party i kytaru a zazpíváte si spolu s přáteli refrén starého lyžaře ze známé lyžařské písničky „… já bych si přál rychlejší lyže a mladší ženský, starší rum a víc peněz“. Mějte zimu rádi, přeju vám dostatek sněhu a SKOL.
-Babok-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
