Poslední císař rakouský Karel I., král český Karel III., král uherský Karel IV., markrabě moravský atd., celým jménem Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský, se narodil 17. 8. 1887 na zámku Persenbeug v Dolním Rakousku. Mládí prožil tamtéž a občas pobýval také ve Vídni a v Čechách.
V roce 1911 se oženil se Zitou Bourbonsko-Parmskou, se kterou měl 8 dětí. Po smrti prastrýce Františka Josefa I. usedl 21. 11. 1916 na rakousko- -uherský císařský trůn.
Uherským králem byl korunován 30. 12. 1916, ale českým králem už ne. Období jeho krátké vlády bylo poznamenáno upřímně prozíravou snahou o ukončení první světové války. Jeho mírové snahy ale nikam nevedly, stejně jako úsilí o smír národů monarchie, jejímuž rozpadu nezabránil. S rodinou se proto uchýlil do exilu ve Švýcarsku. Dvakrát se ale ještě pokusil „restaurovat“ monarchii. První pokus o monarchistický převrat proběhl před 95 lety, 27. 3. 1921, v Maďarsku (druhý 20. 10. 1921 tamtéž). Málo se ale ví, že tehdejší vlády Československé republiky, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Rumunska oznámily 30. března Maďarsku, že pokud Karel I. neodejde dobrovolně, vynutí si jeho odchod vojenskou silou. Karel se 5. dubna vrátil opět do Švýcarska a 1. dubna 1922 zemřel na ostrově Madeira, kde byl také pohřben. V roce 2004 jej papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného. Na zámku v Brandýse nad Labem, kde mladý Karel a poslední český král prožil několik let, je od roku 2002 připomínán akcí „Audience u císaře Karla I.“.
-lgs-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
