Je tomu 1050 let, co Prahu navštívil židovský, arabsky mluvící kupec a cestovatel, rodák z katalánské Tortosy, Ibráhím ibn Jákúb al Isrá‘ilí at–Tartúší. Po studiích se usadil v Cordobě, odkud ho vyslal zdejší chalífa, snad al–Hakam II., k císaři Otovi a slovanským knížatům. Možná jako diplomata, snad jako obchodníka či dost možná jako prostého zvěda poměrů. Jisté je, že během své cesty navštívil také Prahu, o které pořídil dosud nejstarší písemnou zprávu.
Z Bordeaux doplul lodí k Obodritům (kmenový svaz Polabských Slovanů), kde navštívil Nakona a jeho hrad (dnes Mecklenburg). V Magdeburku navštívil císaře Otu a poté se vydal do knížecí Prahy Boleslava I. Domů se vracel přes Velehrad, Olomouc a Krakov, kde opustil území kontrolovaná Boleslavem. Po návratu do Cordoby sepsal své poznatky z cesty.
Přestože se Ibráhímův originál nedochoval, v 70. letech 19. století byl v Istanbulu nalezen rukopis „Kniha cest a země“ (Kitāb al–Masālik wa‘l– Mamālik) andaluského muslima, geografa a historika Abú Ubaida al–Bakrího (†1094), který převzal doslovně jeho popis: „A co se týče země Bújislava (Boleslava), tedy její délka od města Frága (Praha) až k městu Kráková (Krakov) rovná se cestě tří týdnů. Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přichází sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové, židé a Turci rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyváží od nich otroky, cín a různé kožišiny. Jejich země je nejlepší zemí severu a nejzásobenější v potravinách. Prodává se tam za jeden kírát tolik pšenice, že vystačí člověku na měsíc, a za tutéž cenu tolik ječmene, kolik vystačí jezdci na 40 dní, a dále za tento kírát deset slepic. V městě Frága vyrábí se sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemích. V zemi Bújima zhotovují se též lehké šátky z tenké tkaniny v podobě síťky, které neslouží k ničemu. Cena těchto je u nich stálá: 10 šátků za jeden kírát. Jimi obchodují a provádějí směnu mezi sebou. To je jejich jmění a hodnota všech věcí, za ně získávají pšenici, mouku, koně, zlato, stříbro a všechno ostatní...“
Kírát byl boleslavský denár (0,212 g), nejspíš nástupce pověstných plátěných šátečků (odtud plátno – tedy platit). Přestože zanechal Ibráhím neobvyklé svědectví, je jeho obraz zvláště hospodářských a sociálních poměrů Čech i Prahy poněkud nadsazený. Nevysvětleným zůstává dnešní název Prahy, kterou Ibráhím nazývá Frága, kde překlad Frage z němčiny znamená otázka.
Luděk Sládek
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
