Nálepku zlosyna člověk v průběhu života ze sebe těžko smyje. Jezuitům se to v Čechách nepovedlo ani po staletích. Po založení jezuitského řádu Tovaryšstva Ježíšova Ignácem z Loyoly roku 1534 a po formálním schválení papežem Pavlem III. se jezuité roku 1556 usídlili v pražském Klementinu. Ještě téhož roku tu zřídili gymnázium.
K průkopníkům jezuitského řádu u nás patřil Valentin Vojt či Ondřej Pěšín, ale nejznámějším byl Bohuslav Balbín. Poslední jmenovaný historik, jazykovědec a vlastenec byl znám svými díly „Výtah z českých dějin“, „Rozmanitosti z historie Království českého“ či plamennou knihou „Obrana jazyka slovanského“. Zajímavým členem řádu byl také Bedřich Bridel, básník a překladatel, který zemřel na mor při pomoci nemocným. Jezuitou a ztělesněným ďáblem byl pro všechny vlastence v době národního obrození Antonín Koniáš, který v průběhu rekatolizačních misí nechal spálit na 30 tisíc knih. Na druhou stranu jich mnohem více nechal vydat. Mezi nimi bychom asi nehledali „Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající“. Po bělohorském fiasku českých stavů se stává hlavním posláním řádu v českých zemích rekatolizace (násilné či nenásilné obracení nekatolíků na římskokatolickou víru). Roku 1622 mu byla svěřena výuka na Karlově univerzitě. V kontextu středověku dnes stále více vnímáme jezuity jako nositele a šiřitele vzdělání a vědy.
Babok
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
