Pro obyvatele Žižkova není Žižkov jenom nějakým názvem městské části. Je to něco víc. Něco, co se dá jen těžko popsat, ale vždy je to vyslovováno až s furiantskou hrdostí. Žižkovu se totiž musí rozumět a musí se správně chápat jeho specifika. Prostě nejsou to Háje či Bertramka.
O životě na pražském Montmartru by vám mohli vyprávět zdejší rodáci, třeba Jaroslavové – Ježek, Seifert či Marvan. Ale stejně tak i celá řada dalších, kteří tu žili, třebas jen krátce. Přesto jakmile ještě dnes vyslovíte „Žižkov“, nezasvěcení posluchači se zachvějí. Aby ne, když stejně jako celá pokolení před námi slýcháme neuvěřitelné mýty, pověry a babské povídačky, které Žižkováci ochotně přiživují. Navzdory tomu, že rázovitosti Žižkova usilovali o život v různých dobách různí mocní, nepodařilo se jim to. Žižkov si jen prošel cestou podobnou té, o níž se zpívá v jedné písničce nějak takhle: „Šel pustinou muž, vykácel buš, postavil dům a rozoral zem. Za ním jdou další, umí víc, vázaný krovy, zdi z vepřovic. A je tu kostel, most i zločinnost, skončila válka, začala nová a dnes tu vedou proudy aut, jak drává řeka.“ Se Žižkovem to bylo podobné. Kopce pokryté hlubokými lesy vystřídala pole a nad nimi se tyčil Šibeniční vrch. Karel IV. založil Viničné Hory, ty ale vzaly za své za třicetileté války. Tábořila tu švédská armáda, později pruské vojsko, ale nic dobrého to nepřineslo. Roku 1848 tu stávalo pouhých 68 usedlostí a žilo 169 obyvatel. Roku 1867 se z Hor Viničných stala Královská Vinohradská obec, roku 1875 rozdělená na dvě – Vinohrady I. (od 1877 Žižkov) a Vinohrady II. (od 1877 Královské Vinohrady). O dva roky později byly na město povýšeny Královské Vinohrady a Žižkov 15. května 1881. Podbízivý návrh dát městu jméno Rudolfov nevyšel. Místní zůstali Žižkovu věrni a tak tomu je dodnes.
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
