Před sedmdesáti lety proběhla v Praze poprava nenáviděného kata českého národa – státního tajemníka tzv. Protektorátu Čechy a Morava Karla Hermanna Franka. Jeho podpis byl na rozsudcích smrti pro vesnice Lidice a Ležáky a na svědomí měl smrt tisíců obyvatel naší země, kteří byli odsouzeni a popraveni během jeho kruté vlády. Po zásluze si za vše, co učinil, vysloužil přezdívku Krvavý pes Frank.
Frank (24. 1. 1898) již odmalička vyrůstal v nacionálním prostředí, kdy mu jeho otec vštěpoval nenávist k Čechům, mezi kterými v Karlových Varech žili. S přicházející dospělostí byl stále větším zastáncem německých Sudet. Přestože se během první sv. války několikrát hlásil do armády, nikdy nebyl odveden pro ztrátu oka, o které přišel v mládí. Vysněné uniformy se bývalý krachující karlovarský knihkupec dočkal po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Jako státní tajemník se po atentátu na Heydricha v květnu 1942 projevil jako bezohledný samovládce. Frankově nenávisti vůči všemu českému nezabránil ani rozkaz jeho šéfa Kaltenbrunnera, který v druhé polovině dubna 1945 popravy neodsouzených vězňů zakázal. Přesto Frank podepsal poslední rozkazy k popravám ještě 1. května 1945.
Z Prahy uprchl až 9. května 1945, ale v Rokycanech byl zatčen americkými vojáky a poté předán československým úřadům. Frank byl shledán vinným a odsouzen k veřejnému trestu smrti oběšením 22. května 1946. Poprava se konala na velkém nádvoří pankrácké věznice za přítomnosti asi pěti tisíc lidí. Mezi nimi bylo i sedm lidických žen. Přesně ve 13.30 byl oběšen a policejní lékař o sedm minut později konstatoval jeho smrt. Frankovo tělo bylo anonymně pohřbeno na Ďáblickém hřbitově v Praze.
Drahomíra Samková
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
