Intriky, zákulisní jednání nebo spíše diplomatické umění? Zřejmě kombinace všeho dohromady předcházela volbě Karla IV. novým králem Svaté říše římské dne 11. července 1346, k níž došlo ve městě Rhens na Rýně.
Protože se v roce 1345 nejen aktuální římský císař Ludvík Bavor pokouší poškodit Lucemburky, nacházíme členy dynastie začátkem roku 1346 v plné diplomatické práci v duchu úsloví „nejlepší obranou je útok“. Král Jan Lucemburský a syn Karel jednají u prastrýce Balduina v Trevíru a setkávají se s papežem v Avignonu, kde domlouvají další postup. Výsledkem je uvalení klatby na Ludvíka Bavora a sesazení jeho sympatizanta ve volebním orgánu (mohučský arcibiskup), výzva papeže říšským kurfiřtům k uspořádání nové volby a nakonec samotná dobře připravená volba na břehu Rýna nedaleko Rhens. Zúžený pětičlenný sbor kurfiřtů (členem byl třeba král Jan, výše zmíněný Karlův prastrýc a také nový mohučský arcibiskup) jednomyslně volí Karla římským králem navzdory tomu, že další dva řádní kurfi řti volbu na pokyn Ludvíka Bavora bojkotovali. Tehdy už slepý král Jan si radosti z výrazného úspěchu své dynastie ale moc neužil. Oficiální korunovace v listopadu 1346 se nedočkal, protože koncem srpna padl v bitvě u Kresčaku, a tím uvolnil trůn svému synovi. Karlovi, oficiálně markraběti moravskému, tak během šesti týdnů „spadly do klína“ hned dva královské trůny a začíná jeho éra krále a později císaře.
Foto: Karel IV. – kopie Parléřovy busty v papežském paláci v Avignonu © Wikimedia Commons
– babok –
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
