Narodil se na Malé Straně před 150 lety, 7. srpna 1865, a při křtu u Sv. Mikuláše dostal jméno Luděk. Druhé křestní jméno i příjmení dostal po své matce Aloisii Maroldové, chudé dceři důstojníka rakouské armády. Byl totiž nemanželským synem také důstojníka rakouské armády, Chorvata Antonína Paduánského Květkoviče, za kterého maminka nemohla složit kauci, již monarchie požadovala po nevěstách důstojníků.
Otce prakticky nepoznal, protože padl v prusko-rakouské válce, snad v bitvě u Sadové 3. července 1866. A to nebyl Luďkovi ještě ani rok. O necelých šest let později přišel o maminku (1875), která zemřela na souchotiny. Ujala se ho svobodná bezdětná teta Josefa Aloisie Maroldová, maminčino dvojče, která jako nezaopatřená dcera důstojníka dostala po otcově smrti trafi ku, která ji živila. Luděk chodil do české školy, protože se ale předpokládalo, že půjde ve stopách otce i děda, přešel na školu německou a posléze nastoupil na kadetku. Nevalný prospěch a láska k malování však rozhodly jinak. V 16 se stal řádným studentem Akademie výtvarných umění a studoval u profesorů Sequense a Čermáka. Ale ani tady nevydržel dlouho. Po roce byl vyloučen za nekázeň a lenost.
Odešel na Akademii výtvarných umění v Mnichově, kde studoval u prof. Gysise a von Löfftze. Byl členem výtvarného spolku Škréta, kam docházeli i Mucha, Slavíček, Úprka a další. Bylo mu 19 a stal se uznávaným ilustrátorem. Poté, co se v roce 1887 vrátil do Prahy, vrátil se také na Akademii k prof. Pirnerovi. Za svůj obraz „Vaječný trh“ dostal stipendium do Paříže, kde studoval dekorativní malířství u prof. Gallanda. Po půl roce ale ztratil nárok na stipendium a protloukal se sám. Pomohlo mu přátelství s Vojtěchem Hynaisem, u kterého bydlel a který mu sehnal první ilustrace. Brzy získal pověst skvělého ilustrátora a pracoval pro přední francouzské nakladatele. Na mezinárodní výstavě v Mnichově 1892 získal za ilustrace zlatou medaili. V roce 1891 se oženil se Zdenkou Makovskou, dcerou nájemce restaurace v Paříži, a za svědky jim šli Mucha s Váchou. Bydleli ve vile za Paříží a Luděk patřil k pařížské smetánce. Od 30. listopadu 1895 byl řádným členem České akademie věd a umění. V roce 1898 dostal medaili za akvarely. V té době již žil v Praze a na Výstavu architektury a inženýrství (1898) chystal dodnes největší obraz u nás – panorama „Bitva u Lipan“. Leč srdce oslabené revmatickou horečkou neobstálo v boji s tyfem. Zemřel v pouhých 33 letech, 1. prosince 1898, a pohřben byl na Olšanech. Manželka Zdenka pět let po Luďkově smrti spáchala sebevraždu a o jejich syna Ludvíka se opět starala Maroldova teta Josefa Aloisie. V Praze dnes žije již pátá generace potomků, každá z nich měla chlapce, kterému dali jméno Luděk.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
