Věřte nebo ne, v dobách cyklistického pravěku musel každý velocipedista vlastnit řidičský průkaz na tzv. vysoké kolo (kostitřas), tedy velociped. Umíte si představit, že by se dnes vydávaly řidičáky na kolo? Já jen těžko.
Přitom údaje, které musel obsahovat, se nikterak nelišily od údajů v dnešních řidičských průkazech pro motorová vozidla. Musela tam být fotografie držitele, jméno, adresa, ale i povolání majitele velocipedu. Řidičský průkaz vydávalo císařské a královské policejní ředitelství na celkem 14 stranách. V průkazu byl jízdní řád velocipedisty, jinak řečeno, bylo jasně stanoveno, kudy a na jakých komunikacích se může velocipedista pohybovat. Dále se tu uvádělo, že se smí jezdit jen rychlostí mírnou, a velocipedista měl za povinnost varovat pěší i koňské povozy zvoncem, a to od vzdálenosti 20 metrů. Tento bod dovedl úředník k dokonalosti, když uložil jezdci povinnost seskočit z velocipedu a vzdálit stroj z obzoru koně vždy, když se kůň v přítomnosti velocipedu lekne. Musíme si uvědomit, že velociped konce 19. století byl projevem velké výstřednosti jeho majitele. Troufám si tvrdit, že dnes by se tyto řidičáky pro cyklisty nesetkaly s velkým úspěchem, zvláště když si představím, jak při každém setkání s koněm odhazuji své drahé kolo za obzor.
mirea
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
