Může se zdát, že oblíbenou pražskou kratochvílí je vyhazování mocipánů z oken. Zvláště když uvážíme, že se to děje opakovaně, s větším či menším úspěchem, již od 15. století. Vlastní akt defenestrace znamená v překladu „pryč oknem“ a je jakousi praktickou formou kolektivně provedeného trestu, často bez soudních průtahů.
První pražská defenestrace se udála před 594 lety, 30. července 1419. Toho dne dav vedený radikálním husitským knězem a kazatelem Janem Želivským před Novoměstskou radnicí požadoval propuštění vězněných stoupenců přijímání podobojí. Není jasné, jak se vše seběhlo. Jisté ale je, že několik konšelů bylo vyhozeno okny na ulici a ubito davem. Událost sama stála na počátku husitských válek.
Druhá pražská defenestrace proběhla před 530 lety, 24. září 1483. Došlo k ní během bouří Pražanů za vlády krále Vladislava Jagellonského. Důvodem bylo napětí mezi katolíky a kališníky, kteří majíce obavy o svůj vliv provedli násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně. Z oken tu byli vyhozeni a svou smrt na ulici našli staroměstský purkmistr a sedm novoměstských konšelů. Výsledkem bylo omezení panovnické moci, nadvláda kališníků, ale i náboženský smír deklarovaný na Kutnohorském sněmu (1485).
K třetí pražské defenestraci došlo před 395 lety, 23. května 1618. Události předcházel pokus o svolání stavovského sněmu (1618), který ale Matyáš Habsburský osobně zakázal. Za viníky ale byli českými stavy považováni královští místodržící, Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic. Nic na tom nezměnil fakt, že císař na poslední chvíli svůj zákaz zrušil. Stavové 22. května 1618 v paláci Smiřických rozhodli o defenestraci a příštího dne pod vedením Jindřicha Matyáše Thurna a Václava Budovce z Budova vyrazili na Hrad. Po soudním líčení s předem jasným výsledkem byli dva ze čtyř přítomných ministrů, Slavata s Bořitou, jako velezrádci vyhozeni oknem z druhého patra (asi 18 m). Prvním defenestrovaným byl Bořita, kterému se nic nestalo. Poté přišel na řadu Slavata, který si při pádu zranil hlavu o římsu, a nakonec „šel“ písař Filip Fabricius, který dopadl také nezraněn. Důvody jejich přežití byly dva, pod okny byl terén šikmý, a navíc „vystlaný“ listinami takto skartovanými. V zahradě Na Valech dnes najdete dva barokní obelisky na paměť oněch místodržících.
Nepřesvědčivou defenestrací ale začala třicetiletá válka, která nám přinesla rekatolizaci (do té doby bylo 85 % obyvatel nekatolického vyznání), odchod stavů z vysoké politiky a předání moci panovníkovi podporovanému katolickou církví. Království se na 300 let stalo součástí už tak dost nenáviděné rakouské monarchie, zároveň přišlo o Lužici a Slezsko a popraveno bylo 27 stavovských vůdců. Došlo k hromadnému odchodu elity národa, lokálním hladomorům a populace zemí Koruny české se „smrskla“ z původních 2 700 000 na 1 050 000 obyvatel. Zničeny byly mnohé hrady, zaniklo mnoho vesnic, cizí armády vyplenily venkov a čtvrtina poddanské půdy zůstala ladem. Po válce se rozmohlo lupičství, agresivní žebrota, zemi vysávaly cizí šlechtické rody, nastal hospodářský útlum a do země napochodovali reformační komisaři a misionáři.
Čtvrtá pražská defenestrace se odehrála před 65 lety, 10. března 1948. Toho dne byl nad ránem pod oknem koupelny svého bytu v Černínském paláci nalezen mrtvý ministr zahraničních věcí Jan Masaryk. Jeho smrt je dodnes záhadou a existují přinejmenším tři verze, jak k ní došlo. Jedna mluví o sebevraždě, druhá o vraždě – defenestraci a podle třetí měl spadnout nešťastnou náhodou při pokusu o útěk. Vyloučíme-li sebevraždu a nehodu, zbývá nám, že byl buď udušen polštáři ve vypuštěné vaně, nebo zastřelen – a teprve poté, při zinscenované sebevraždě, vyhozen z okna. Jak si jinak vysvětlit polštáře poházené v koupelně, pyžamo oblečené naruby, ruské nedopalky cigaret pod okny a závěr kriminalisty Jiřího Strause – vražda. Každopádně prvnímu vyšetřovateli Dr. Borkovcovi případ StB odebrala, policejní lékař Dr. Teplý, který jako první ohledal mrtvolu, zemřel za nevyjasněných okolností a Dr. Milada Horáková se na protest proti jednání komunistů 10. března 1948 vzdala poslaneckého mandátu.
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
