Řekne-li se Gustav Meyrink (1868–1932), vlastním jménem Meyer, ne každý si vybaví německého spisovatele a okultistu, který žil v Praze v letech 1885–1904. Jeho nejslavnějším románem se stal Golem, kde se na pozadí pražského židovského ghetta rozehrává příběh hliněného sluhy Jehudy Löwa ben Becalela.
Snad pro svou činnost zednářskou či okultní, snad z nepochopení, kdo ví, byl falešně obviněn a zdiskreditován natolik, že musel Prahu opustit. Své poslední dny dožil ve Starnbergu u Mnichova v domě, který pojmenoval jako vzpomínku na Prahu „U poslední lucerny“. Pokud se rozhodnete najít tento dům, musíte se vydat na Hradčany, do Zlaté uličky.
Říká se, že překročením prahu tohoto domu můžete vstoupit do jiných, snad paralelních světů. Vodítkem při hledání vám může být fakt, že ve Zlaté uličce opravdu stával domeček, kde bydlel nám neznámý alchymista. Meyrink kdysi řekl, že nezná jiné město, které by člověka, bydlí-li v něm, k sobě tak vábilo a neodolatelně vybízelo k návštěvě míst pohnuté minulosti, jako je Praha. Zaslechnete tu, jak mrtví volají živé na místa, kde kdysi trávili své pozemské bytí, aby nám pošeptali, že Praha nemá své jméno nadarmo, že je skutečným prahem.
Meyrink se v předvečer své smrti rozloučil s nejbližšími, zaujal jogínskou pozici a s úsvitem dalšího dne zcela vědomě překročil poslední práh našeho světa. Úmyslně si zastavil srdce.
Podle Meyrinka tu stával dům alchymisty, který se zjeví jen někdy a jen někomu.
Kráčíme-li tudy, odnášíme si pocit, na který nelze zapomenout do nejdelší smrti. Podivný pocit, jako bychom překročili onen magický práh.
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
