V červnu revolučního roku 1848 proběhl v Praze sjezd zástupců slovanských národů s cílem sjednotit všechny Slovany žijící v rakouské monarchii. Do Prahy se během května sjelo na 340 delegátů vyslaných všemi národními sněmy tehdejších národních hnutí.
Sjezd byl zahájen 2. června 1848 v Praze na Žofínském ostrově. Účastníci byli rozděleni do 3 sekcí. První sekce, které předsedal Pavel Josef Šafařík, měla 237 zástupců z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Druhé sekci, ve které byli Poláci a Rusíni, předsedal polský filozof Karol Libelt. Měla 61 členů, a to včetně ruského anarchisty Michaila Alexandroviče Bakunina. Třetí sekce patřila Jihoslovanům, měla 42 zástupců z řad Chorvatů, Slovinců, Srbů a Dalmatinců. Slovanský sjezd, řízený předsedou Františkem Palackým, měl k projednání čtyři body. Vytvoření spolku rakouských Slovanů, vztah ke Slovanům mimo Rakousko, vztah k neslovanským národům v rakouských zemích a vztah rakouských Slovanů k neslovanským národům mimo Rakousko.
V době sjezdu došlo k potyčkám mezi radikálními studenty a armádou. Studenti byli tvrdě potlačeni a týž den, kdy jejich povstání začalo, byl sjezd úředně rozpuštěn a zasedání odloženo na neurčito. Jeho účastníci se už nikdy nesešli. Přestože sjezd provázela nejednotnost jednotlivých národů, dohodl se na Manifestu sjezdu Slovanského k národům Evropským. Jeho hlavní myšlenkou bylo právo na sebeurčení národů. Dnes toto právo máme! Jak s ním naložíme?
Josef Grof
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
