Žil byl na Litoměřicku rytíř Dalibor z Kozojed. Když se nevolníci Adama Ploskovského z Drahonic vzbouřili a dobyli tvrz svého pána, vynutili si na něm propuštění z roboty. Dobrovolně se pak poddali rytíři z Kozojed, který je přijal. To ale neměl. Roku 1497 byl zatčen, uvězněn ve věži Pražského hradu (dnes Daliborka) a popraven o rok později. Potud fakta.
Pověst říká, že se Dalibor naučil ve věži hrát na housle a vyžebrat si tak něco k jídlu od vděčných posluchačů – tak „naučila nouze Dalibora housti" – hrát na housle. Jakmile se pověst objevila v Jiráskových Starých pověstech českých a zhudebnil ji Smetana, bylo dokonáno. Od té doby se děti učily, že hlad naučil Dalibora hrát na housle. Pravda je ale jiná. Odsouzenci a vězni si v té době opravdu museli jídlo opatřovat sami, kdo neměl přátele a příbuzné, hladověl. Ale věznitelé nemohli připustit, aby vězeň unikl svému trestu tím, že by zemřel hlady. Proto existovalo nařízení, které dávalo za úkol biřičkám (biřic – hospodář šatlavní, biřička – žena jeho) prosit o jídlo pro tyto vězně, někde je dokonce vodily dům od domu na řetěze, aby si jídlo vyžebrali. Vězni prý také vyvěšovali na provázcích mošny z oken žalářů, do kterých jim lidé jídlo dávali. Ale o tom se dá pochybovat, protože potom se v takové mošně mohlo najít cokoli – třeba pilník.
A jak vlastně nouze naučila Dalibora housti? O pověsti Jiráskově jsme mluvili, ten ji ale neměl ze své hlavy. První, kdo příběh zemana z Kozojed zaznamenal, byl Václav Hájek z Libočan v České kronice (1541), tedy více jak 40 let po popravě Dalibora, o které však dobové kroniky mlčí. Přitom Hájek jako kaplan na Pražském hradě Daliborku znal, a přestože byl „pověstný vypravěč“, v případě Dalibora je až nečekaně stručný. Říká jen, že „...věž od téhož Dalibora až do dnes slove Daliborka, a potom jemu sťata hlava.“ Tato historka a z ní poklady národního uvědomění vzniklé jsou omyl zaviněný záměnou dvou významů slova housle. Housle, o kterých je řeč, byl nástroj mučicí, houslím tvarem podobný. Na těchto houslích odsouzenci „hráli“ tak dlouho, až řekli pravdu. Tak také nouze naučila Dalibora na houslích housti – přiznat se.
-lgs-
foto © Wikipedie
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
