Jakýsi Cimrman kdysi shrnul bitvy Čechů, Moravanů i Slezanů do jedné strohé věty: Naše slavné prohry. Protože s tímto jeho názorem nemohu a nechci souhlasit, mám pro vás jiný pohled na bitvy, které se odehrály od dávnověku do dnešních dní a v nichž bojovali naši předkové. Ne vždy to byly prohry.
Bitva u Wogastisburgu 631 nebo 632
Bitva se odehrála mezi slovanskými kmeny Sámovy říše a franskými vojsky krále Dagoberta I. v okolí slovanského hradiště Wogastisburg (snad Rubín u Podbořan nebo u Vranova n. Dyjí). Franské vojsko napadlo Slovany ve třech proudech a hlavní část oblehla zmíněné hradiště. Ale bylo na hlavu poraženo a rozprášeno. Pro upřesnění: Sámo byl první doložený vládce slovanské Velkomoravské říše (Morava, Čechy, malá část Slovenska a Bavorska). Mojmír připojil k říši Nitransko, Rostislav pozval Cyrila s Metodějem. Svatopluk (domnělý praotec Slováků), vládl nad Moravou, Nitranskem a Panonií (část dnešního Maďarska) a slovanskými kmeny v Čechách, ve Slezsku, na Lužnici a dnešním Slovensku. To jenom pro pořádek.
Karel Veliký a Canburg 805
V roce 788 franský král Karel Veliký, po vyvrácení říše Avarů, se zaměřil na území dnešních Čech. Roku 805 bylo zapsáno: „Slovanský národ, jenž válkou je sdostatek divý, bývá nazýván Čechové, je drzý a nespolehlivý, pokouší se dráždit Franky a popudí na sebe hněv Karlův“. Téhož roku podnikly franské sbory vpád od Čech o síle nejméně 30000 mužů. Cílem bylo vynucení tributární závislosti českých kmenů. Češi však zvolili taktiku spálené země. Karel proto chtěl dobýt hradiště Canburg (jeho přesná poloha není známa – snad poblíž soutoku Labe s Ohřem). Tam se také měla Karlova vojska setkat. Canburg se jim ale ani po 40denním obléhání dobýt nepodařilo a protože mezitím Karlova armáda vyplenila celé okolí, musela vrátit domů hladová a s nepořízenou.
Bitva u Brůdku na Šumavě 22. – 23. 8. 1040
Další bitvou byl řešen spor českého knížete Břetislava I. a římsko-německého krále Jindřichem III. Černým. Jindřichova vojska vpadla do Čech ze dvou směrů. Větší oddíl pod vedením krále postupovala na Domažlice. Břetislav mu však připravil past v lesích u vesnice Brůdek. Jindřich, jistý si, že ho Břetislav očekává opevněn v Praze, padl do nastražené léčky. Češi jeho předvoj zasypali kameny a kládami jim znemožnili ústup. Zaskočení rytíři byli v masakru pobiti pěšáky a Jindřich se zbytkem vojska ustoupil do Bavorska. Po bitvě byly ukořistěné nepřátelské korouhve zapíchány pod vrch Bezný, kde dodnes najdeme osadu Prapořiště.
Bitva u Kressenbrunnu 12. 7. 1260
Jednalo se o střed vojsk Přemysla II. Otakara, krále českého, a Bély IV., krále uherského u někdejšího Kressenbrunnu (asi 15 km od Bratislavy). Důvodem byl dlouhodobý spor o nadvládu nad Štýrskem. O bitvě samé víme málo, tedy krom toho, že porážka, kterou uherský král od českého utrpěl, byla zdrcující. Kroniky uvádějí (přehnaně) 100 000 mužů na Přemyslově a 140 000 na Bélově straně, ale určitě se jednalo o jednu z největších středověkých bitev. Uhrové prý ztratili 18 000 mužů v poli a dalších 14 000 se utopilo v řece.
Bitva u Kresčaku 26. 8. 1346
Jedná se o snad nejznámější bitvu stoleté války mezi Angličana a Francouzi. Jan Lucemburský se synem Karlem a 500 českými těžkooděnci vyjeli do bitvy na straně francouzského krále Filipa VI. Pro českého krále Jana do bitvy poslední. Ale dříve než padl, nechal ještě násilím odvézt z boje Karla, dříve než byl Filip poražen.
Bitva u Grünwaldu 15. 7. 1410 (letos 600 let)
Byla to krvavá, ale rozhodná bitva armád řádu německých rytířů a polsko-litevských vojsk. Jeden z padesáti praporů spojenecké armády se skládal z asi 3000 českých a moravských žoldnéřů vedených Janem Sokolem z Lamberka. Sokol najal stovky lidí, mezi nimi i známé příslušníky lapkovských tlup (také Jana Žižku z Trocnova) a už v dubnu byl se svým vojskem v Polsku. Porážka Řádu německých rytířů byla zničující a již nikdy nezískali zpět svůj bývalý vliv.
Bitva na Vítkově 14. 7. 1420
Toto bylo první velké střetnutí husitů s křižáky, které skončilo vítězstvím husitů. Žižka osobně hájil sruby na Vítkově v počtu 26 mužů a 2 ženy. Když se lavina křižáků dostala před husitské sruby, křižáci sesedali z koní a pokoušeli se sruby dobít. Žižka vypravil do Prahy posla se žádostí o pomoc. V hodině dvanácté přispěchal z Prahy na pomoc oddíl 50 střelců a cepníků a po nich přicházeli další. Křižáčtí velitelé museli útok odvolat, ale jejich ústup se změnil v chaotický úprk. Křižáci prchající z Vítkova s sebou tak strhli sbory čekající na Špitálském poli. Křižáků zmatek byl dokonalý, který ještě dovršila střelba z děl od Poříčské brány. Někteří křižáci se ve zmatku vrhli do Vltavy a utonuli.
Obležení Vídně roku 1529
Osmané vedeni Sulejmanem II. postupovali do střední Evropy a jejich brutalita byla bezmezná. Z Čech se na pomoc Vídni vydalo asi 2 000 žoldnéřů. Češi měli bránit bránu Rotenturmtor. Sulejman nařídil 14. 10. 1529 generální útok, který byl krvavě odražen. Proto dal již 15. 10. Sulejman rozkaz k přerušení obležení. Salm vysoce hodnotil statečnost českých praporců a nešetřil vyznamenáními. Zvláště se vyznamenal Zdeněk Kašpar Kaplíř ze Sulevic, který později předsedal dvorské válečné radě Habsburků.
Bitva u Lučence 7. 9. 1451
Byla to rozhodující bitva českých bratříků, chránících zájmy krále Ladislava Pohrobka, pod vedením správce Horních Uher Jana Jiskra z Brandýsa proti gubernátorovi Uherského království Jana Hunyadimu. Jiskra tu na hlavu porazil početnější armádu Uhrů.
Bitva u Santa Lucie 6. 5. 1848
Rakouské vojsko pod vedením maršála Jana Josefa Václava Radeckého zde porazilo dvakrát silnější Sardinskou armádu krále Karla Alberta. Nejzuřivější boj se rozpoutal u zdí vesnického hřbitova, který bránily dvě setniny 10. praporu polních myslivců pod vedením jihomoravského rodáka, plukovníka Kopala. Příchod rakouských posil z pevnosti Verona donutil vyčerpané sardinské vojáky k ústupu a vyklizení pozic v Santa Lucii. C.k. 10. myslivecký prapor po bitvě obdržel několik vyznamenání za udatnost.
Bitva o Komárno
Po vzniku samostatného československého státu, byly do jeho držav začleněny také doposud maďarské Horní Uhry. S tím se Maďarsko nechtělo smířit. Obsazování Slovenska československou armádou probíhalo od listopadu 1918 do ledna 1919. Město Komárno bylo obsazeno bez boje 9. 1. legionářským 39. střeleckým plukem.
Počáteční klid ve městě vystřídaly stávky jako projev nesouhlasu s trvalým připojením k ČSR. Situace se prudce zhoršovala a po vzniku Maďarské republiky rad docházelo přestřelkám a přepadů. Začalo se mluvit o připravovaném maďarském útoky. Útok začal v noci na 1. května, kdy bombardovalo maďarské dělostřelectvo československé pozice, Maďaři převezli přes Dunaj své jednotky a postupovali ke Komárnu. Čechoslováci se zuřivě bránili výrazné maďarské přesile, a v 6.00 zahájil major Basl protiútok. Tím byla většina Maďarů zahnána na útěk na tzv. válečný ostrov. Následný boj však byl spíše masakrem. Československé jednotky nebraly žádné zajatce. Bitva skončila katastrofální porážkou maďarské rudé armády.
Obléhání Dunkerque 7. 10. 1944 – 9. 5. 1945
Tato operace byla nejvýznamnější částí historie Československé samostatné brigády, vytvořené v Británii. Do Francie se brigáda přeplavila 30. 8. 1944 pod velením gen. Aloise Lišky. Na přelomu srpna a září 1944 byla přesunuta k přístavu Dunkerque. Ten hájilo 12000 německých vojáků, z toho asi 2 tisíce příslušníků Waffen SS. Čechoslováci zaujali 7. října obranná postavení a spolu s Brity a Francouzi zahájili obléhání. Ale až 9. 5. 1945 podepsal německý viceadmirál Friedrich Frisius kapitulaci. Generálu Liškovi se vzdalo asi 10500 německých obránců Dunkerque a nad přístavem zavlála československá a britská vlajka.
Letecká bitva nad Merklínem 10. 3. 1953
Byl to první střet USAF (2 stíhačky F-84 Thunderjet) a Československého letectva (2 stíhačky MiG-15) během studené války. Piloti Jaroslav Šrámek a Milan Forst při nácviku leteckého útoku, narazili ve vzdálenosti 35 kilometrů od státní hranice na dva americké stíhače. Poručík Šrámek dostal rozkaz přimět Američany přistát na našem území. Šrámek vypálil varovnou salvu, ale Američan se snažil uniknout zpět do Německa. Šrámek zasáhl stroj pilota G. A. Browna, který se musel katapultovat. To ale již byl nad německým územím. Tím bitva skončila.
Bitva u základny Shank 1. 10. 2008
Ke střetu došlo v afghánské provincii Lógar, asi 4 km od mezinárodní základny Shank. Patrola českých vojáků čítající 21 osob a 4 vozidla Humvee byla napadena střelbou z ručních zbraní a protitankovými granáty, čeští vojáci palbu opětovali. Přestřelka trvala přibližně 20 minut a vyžádala si 7 zraněných Čechů a 3 mrtvé útočníky Talibánu. Během ústupu z místa incidentu jedno z vozidel Humvee zapadlo a muselo být zničeno.
Alois Rula
foto © Wikipedie
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
