KAM po Česku listopad–prosinec 2017

27.10.2017 | 20:21

Milí čtenáři,
čekáte-li mou reakci na průběh a výsledky voleb, budete zklamáni. Stále si totiž myslím, že ať volíme, jak volíme, volíme ty samé, nebo se z jiných ti samí stanou časem. Proč si tedy dělat vrásky s něčím, kde jsou již karty rozdány? Jen čas ukáže, jak moc dobře.

Blíží se ale také čas adventní, který mám od dětství z duše rád. Když mám své dny, zapálím adventní svíčky, postavím Ladův betlém, poslechnu si koledy a nezapomenu koupit jmelí. Dokonce pak nelením a zajdu k sv. Jakubovi na půlnoční. Asi proto, že jako křtěnému katolíkovi, který v obecné škole chodil na náboženství, mi uvnitř cosi uvízlo. Co přesně, to nevím. Vím jen, že nejsem příznivcem žádného náboženství. Věřím spíše v člověka či osud. Vím ale, co je hřích, a cítím, když jej páchám. Vánoce vnímám jako výročí těch prvních a jediných Vánoc před tisíci lety, na druhé straně ctím české Vánoce, zvláště bez hromad dárků, Santů a Mrazíků.

To mi připomíná, onehdy nechtěl nechat odejít Albert Einstein poslíčka tokijského hotelu bez tuzéru. Snad pro svou šetrnost, snad neměl drobné. Jisté je, že mu dal dva německy psané lístky. Na jednom z nich stálo: „Pokud budete mít štěstí, budou mít tyto poznámky jednou větší cenu než nějaké spropitné.“ Pikolík štěstí měl, po 95 letech se lístky vydražily a zaopatří jeho potomky na dlouhá léta.
Proto mějme i my na paměti věci, které nám mohou přinést radost i štěstí. Važme si dobrého, co nám život přináší. Není to všelék, ale máme možnost se sami sebe každé ráno zeptat: „Žiju ve špatném, nebo dobrém světě?“ A jen my sami si také odpovíme. Klidný a ve zdraví prožitý adventní čas i zbývající dny roku svým čtenářům přeje redakce KAM po Česku.

Luděk Sládek, šéfredaktor



počet zhlédnutí: 827

Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.


Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku