My Češi umíme ledacos vymyslet i vyrobit. Ale revoluční myšlenky a nálady máme vždycky z dovozu. Nejsme holt revolucionáři z podstaty. Nejinak tomu bylo v roce 1848.
Předjarní vánky přinášely na území Čech a Moravy různé revoluční myšlenky z Itálie a Francie. Mimo jiné i informace o petičních protestech z Německa. V Čechách to začátkem března „bublalo“ už také. Vlivem snažení liberálních a radikálních demokratů se v Praze 11. března 1848 uskutečnilo veřejné shromáždění pražského obyvatelstva ve Svatováclavských lázních. Byl zvolen výbor pražského měšťanstva, nazývaný proto všeobecně Svatováclavským výborem, který připravil konečnou verzi petice císaři. Z dvanácti bodů k těm nejdůležitějším patřilo zrovnoprávnění Čechů a Němců a jejich jazyků, spojení českých zemí v jeden administrativní celek, vykoupení z roboty a zrušení poddanství. Petice mohla putovat do Vídně. Nálada byla optimistická, shodou okolností padl Metternich, byla zrušena cenzura, Maďaři s podobnou peticí uspěli o několik dní dříve, svět se zdál být růžový. Jenže ouha. Setkání s císařem a jeho následný kabinetní list byl pro zástupce výboru studenou sprchou. Výraznějšího úspěchu nedosáhla ani druhá petice a vše vyvrcholilo nepokoji a svatodušními bouřemi v Praze, kterým zatnul tipec generál Windischgrätz. A bylo po revoluci.
babok
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
