Děkanský chrám sv. Bartoloměje je dominantou a nejcennější historickou památkou Kolína. Jeho stavba byla zahájena již krátce po založení královského města v polovině 13. století. Je ovšem pravděpodobné, že raně gotický chrám vyrostl na místě staršího kostela, který mohl mít souvislost se starším osídlením této lokality v raném středověku. Stavba chrámu, jehož stavebníkem byl král Přemysl Otakar II., byla zahájena v 60. letech 13. století vybudováním nezachovalého raně gotického chóru a vztyčením obvodových zdí rozlehlého síňového trojlodí. Nejspíše v 70. letech 13. století následovala druhá etapa výstavby, při níž bylo trojlodí podle pozměněného projektu zaklenuto. Zřejmě až kolem roku 1300 byly dokončeny vysoké osmiboké věže při západním průčelí. Roku 1349 kostel těžce poškodil požár. K jeho obnově byl císařem Karlem IV. povolán architekt Petr Parléř, který od roku 1356 řídil stavbu svatovítské katedrály v Praze. V Kolíně v letech 1360 - 1378 uskutečnil na místě původního presbytáře stavbu katedrálního chóru. Vrcholně gotické úpravy kostela, které podporovali nejvýznamnější kolínští měšťané, však pokračovaly až do konce 14. století. Na konci 15. století došlo k několika drobnějším stavebním úpravám, které vyvolalo zejména statické narušení severní věže v roce 1497. Siluetu chrámu roku 1504 doplnila vysoká hranolová zvonice, vybudovaná stavitelem Bartošem, do níž byly přeneseny zvony z poškozené severní věže.
V první polovině 17. století byl chrám těžce postižen událostmi třicetileté války. Jeho obnova probíhala s velkými potížemi, které způsoboval nedostatek finančních prostředků. Teprve na konci 17., a zvláště v průběhu 18. století mohl být interiér chrámu postupně vybavován nákladným barokním mobiliářem, mezi nímž vynikala řada cenných uměleckých děl. Roku 1733 nechal děkan Antonín Formandl vybudovat v sousedství kostela architektonicky pozoruhodnou kostnici. Její vnitřní prostor s výzdobou sestavenou z lidských ostatků byl koncipován jako dobově oblíbené „Memento mori“.
V roce 1796 byl chrám zpustošen velkým požárem, který zničil všechny krovy a těžce poškodil vnitřní vybavení. K důkladné obnově kostela bylo přistoupeno až v polovině 19. století z iniciativy kaplana a pozdějšího kolínského děkana Jana Svobody († 1889). V roce 1878 byl založen “Spolek na dostavění děkanského chrámu v Kolíně“, který zahájil puristickou rekonstrukci kostela, vedenou podle tehdejších představ o památkové péči. Autorem projektu obnovy, dokončené roku 1910, byl pražský architekt a stavitel svatovítské katedrály Josef Mocker.
Interiér chrámu obsahuje řadu cenných uměleckých památek. Z nejvýznamnějších je třeba připomenout gotické pastoforium (schránka pro uložení Nejsvětější svátosti), zhotovené kolem roku 1370 podle návrhu Petra Parléře, cínovou křtitelnici od kutnohorského mistra Ondřeje Ptáčka z roku 1495, barokní oltáře sv. Barbory a sv. Kříže se sochařskou výzdobou od Ignáce Rohrbacha, obraz „Umučení sv. Bartoloměje“ od Petra Brandla z roku 1734, soubor pozdně barokních obrazů od Josefa Kramolína a cyklus reliéfů Křížové cesty od Františka Bílka z let 1910 – 1913.
Součástí chrámového areálu je také nejlépe zachovalý úsek městského opevnění se dvěma pásy hradebních zdí z druhé poloviny 13. století. K nim přiléhají budovy dvou nejstarších kolínských škol – Stará farní škola z doby před rokem 1345 a Nová farní škola z roku 1612. V Nové farní škole se dnes nachází expozice Regionálního muzea v Kolíně.