Bratr spánku mi naostřil vlastní pero
Poslední letošní premiérou ve Švandově divadle bude 8. prosince drama Bratr spánku. K inscenaci režiséra Doda Gombára napsala scénář známá spisovatelka Kateřina Tučková, která tak pro české divadlo adaptovala stejnojmenný román rakouského spisovatele Roberta Schneidera. Ten vypráví o klukovi ze zapadlé vesnice, obdařeného fenomenálním sluchem. V německy mluvících zemích se kniha stala bestsellerem a prodalo se jí okolo milionu výtisků.
Hlavním hrdinou románu i hry je Elias Adler, mladík s mimořádným hudebním nadáním. Má ale smůlu: jeho rodina ani sousedé nejsou schopní jeho talent rozpoznat, natož ho ocenit. Co na tomhle příběhu zaujalo vás?
Dramatizaci proslulého románu Roberta Schneidera jsem přijala s radostí, protože mě zajímalo, jak se autor vypořádal s tématem střetu výjimečného člověka s nepochopením komunity, v níž žije. Není to totiž jen potíž (nerozpoznaných) géniů, o čemž pojednává kniha, ale naopak velmi obecný problém vzájemného neporozumění mezi blízkými lidmi. A při následném čtení jsem hloubku příběhu doceňovala čím dál víc - je v něm možné najít řadu momentů, zrcadlících náš každodenní život. Je to příběh o úskalích soužití, neschopnosti empatie a tolerance, o ztrátě smyslu života, i o lásce, která může mít nespočet podob.
Znala jste Bratra spánku ještě před tím, než vám ve Švandově divadle nabídli spolupráci?
Přiznám se, že neznala. Ale hned při první debatě s režisérem Dodem Gombárem mě upoutal, tak jsem si ho přečetla a našla v něm témata, která mě zaujala už jen proto, že rezonují i s tématy, kterými se ve své práci zabývám já.
V čem se Schneiderův román potkává s tím, co píšete vy?
Myslím, že se potkáváme v pohledu na takzvaného obyčejného člověka, který se musí vyrovnat s nepřízní osudu – ať už jsou to v mém případě „velké dějiny“ nebo v případě Roberta Schneidera neporozumění okolí. V Eliasově příběhu jde ale o univerzálnější téma, které mělo svou platnost na konci 18. století, kdy se v knize děj odehrává, ale má ho i dnes. Mně osobně byl příběh hlavního hrdiny velmi blízký, protože jsem (byť v méně drtivé podobě) nutnost obhájit si své profesní sny a ambice také zažila. Tam, kde jsem vyrůstala, neexistoval žádný předchozí případ v podobě spisovatelky či umělkyně, a tak jsem se s řadou překážek potýkala i na konci 20. století.
Jaký okamžik z knihy vám nejvíc utkvěl v hlavě?
Doteď mi v hlavě rezonuje věta, kterou pronese jediná postava, která dokáže realitu horské vsi nahlédnout hlouběji: O kolik nádherných lidí už asi tento svět přišel, protože je Pán Bůh nechal zrodit tam, kde svůj dar nemohli uplatnit? Myslím, že to bylo i klíčové poselství Roberta Schneidera, který společnost vesnice Escheber nijak nešetří a vylíčením Eliasova životaběhu skládá poctu všem géniům, o nichž se svět neměl šanci dozvědět.
Jaké to vlastně je, vžívat se do textu jiného autora: přišla jste na něco zajímavého, co je důležité i pro Vaše vlastní psaní?
Bylo to příjemné setkání a prožila jsem ho podobně, jako když jsem psala diplomovou práci o spisovatelce Věře Sládkové: tím, že se člověk musí hluboce ponořit do tvorby někoho jiného, se také sám učí. Jsem za každou takovou příležitost vděčná, později mi to ostří vlastní pero.
Opět spolupracujete s režisérem Dodem Gombárem, s nímž jste vytvořili už velmi úspěšné představení Žítkovské bohyně. Jak to probíhalo tentokrát?
Společně jsme se potkávali především nad scénářem a znovu jsem si potvrdila, jakou radost mám ze spolupráce s ním. Promýšlet s Dodem příběh, vést kreativní diskusi, která nemusí být jen souhlasná, ale přesto se přirozeně odvíjí ke stále lepšímu výsledku, je prostě mimořádně prima, i když taky náročné a poučné a vůbec: Myslím, že nám to společně s dramaturgyní Martinou Kinskou výborně fungovalo a na výsledek se už moc těším.
Na čem pracujete teď?
Zrovna jsem na měsíční rezidenci v Lipsku, kde pracuju na novém románu a taky si užívám město a přívětivý podzim.
Magdalena Bičíková, úvodní foto: Kateřina Tučková při prvním čtené zkoušce hry Bratr spánku, foto © Alena Hrbková
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
