MANŽELSKÁ SYMBIÓZA
Rozhovor s Kristýnou Hrušínskou a Matějem Balcarem
Divadlo Na Jezerce uvede 4. dubna 2019 světovou premiéru komedie Pánský klub. Autorem i režisérem hry psané pro Divadlo Na Jezerce je Matěj Balcar, který dá divákům s humorem i pochopením nahlédnout do vnitřního světa pěti mužů a jediné ženy. Vedle jeho manželky Kristýny Hrušínské se tak na Jezerce poprvé představí ostřílená herecká esa Zdeněk Žák a Milan Šteindler.
Proč jste si vybral pro svou novou hru právě téma mužské nevěry? Trápí vás snad?
Matěj Balcar: Mě osobně tohle téma určitě netrápí, nicméně mě zajímá a baví, protože partnerské vztahy jsou tím nejčastějším tématem hovorů a přináší jak spoustu veselých postřehů a absurdních zápletek, tak řadu smutných i hodně smutných rozuzlení. Proto jsem si říkal, že by nebylo od věci pokusit se uchopit téma nevěry jako sondu do života pětice mužů, u kterých zjišťujeme, co je vlastně k nevěře vedlo. Celou hru beru jako takovou smutno-veselou analýzu příčin a následků mužské nevěry, prostřednictvím které bychom se mohli třeba i my, ostatní muži, identifikovat a těm příčinám se včas vyhnout. Ale jde samozřejmě o charakter každého z nás, jak si to vyloží. Je to stejné jako s postavami z Pánského klubu. Každý se svými zkušenostmi a znalostmi nakládá jinak.
S vaší ženou Kristýnou je to již čtvrtá divadelní spolupráce. Jste s ní spokojen jako s herečkou?
Matěj Balcar: Kdybych nebyl, nebyla by to čtvrtá divadelní spolupráce. Na Kristýně se mi líbí, že se jak herecky, tak lidsky vyhýbá dnešnímu mainstreamu. Působí na mě trošku jako herečky ze staré školy a to se mi líbí. Mám za to, že klíčem k dobrému herectví je autenticita a to ona má. A navíc má fajn postřehy a rozumíme si. Tak není co řešit. Věřím, že to není poslední spolupráce.
Do hlavní role jste obsadil zkušeného matadora Milana Šteindlera. Splnil vaše očekávání?
Matěj Balcar: Spíš bych řekl, že hodně předčil. Milan je podle mě přírodní úkaz. Jak jsem zmiňoval tu autenticitu, tak té on má opravdu přehršel. Je to člověk napumpovaný neuvěřitelným množstvím energie. Navíc je to strašně fajn člověk, upřímný a zábavný. Je mi s ním moc dobře jak v zákulisí, tak na jevišti. Vždycky když se jako Eda vlní na prknech, nadává, pláče anebo jen kouká, válím se po zemi a nevěřím tomu, že je někdo schopný takhle přesně trefit charakter, který jsem si prostě vymyslel. Nejvtipnější na tom ale je, že když pak z toho jeviště sleze, působí pořád stejně, zkrátka jako by nic nehrál. A přitom je Eda charakterem opravdu značně rozdílný od toho Milanova. Nicméně působí trochu jako sourozenci. Hodný a zlý, přičemž Milan je samozřejmě ten víc fajn.
Jaké to je narodit se do slavné herecké rodiny a nakonec se stát herečkou v divadle svého otce?
Kristýna Hrušínská: Já myslím, že narodit se do herecké rodiny je stejné jako narodit se do jakékoli jiné rodiny. Je ale pěkné, že byť jsem třeba dědu zažila jenom do svých devíti let, můžu ho stále a téměř každý den vídat prostřednictvím televize. Herecká tradice v naší rodině sahá až k době Josefa Kajetána Tyla, přijde mi tedy přirozené, že nyní i já pokračuji v divadle, které založil můj táta. A jsem na to moc hrdá. Ačkoli pokaždé, když jdu na jeviště, cítím zodpovědnost ke svému jménu a jeho historii.
Rozhodla jste se už v dětství, že budete také herečkou nebo jste měla nějaké jiné dívčí sny?
Kristýna Hrušínská: Už od malinka mě divadlo bavilo. Chodila jsem často s tátou, mámou i strejdou Rudolfem do divadel, když hráli. V šatně jsme pak se ségrou nacvičili krátké představení a to jsme pak o pauze mámě a jejím kolegyním zahrály. Nicméně ze základní školy jsem šla nejdřív na hotelovou školu obor cestovní ruch studovat průvodcovství a jazyky. Cestování mě vždycky moc bavilo, ale divadlo nakonec zvítězilo. No kdoví, třeba se mi to jednou povede skloubit a budu cestovat po světě, provádět lidi a přitom stát před kamerou.
Jak se vám pracuje pod režisérskou taktovkou svého manžela Matěje Balcara?
Kristýna Hrušínská: Skvěle. Matěj většinou když něco chystá, tak už si o tom doma povídáme a tudíž znám celkem dobře jeho představu o připravované věci. Vím, že se na něj můžu vždycky spolehnout. Že mě zavede přesně tam, kam potřebuje a já se tam budu cítit dobře a přirozeně. Pokaždé se na práci s ním těším.
-mak, aba-
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
