(245 let)
Na rynku se začínají houfovat nespokojení sedláci. Šuškají si, že prý vrchnost tají jakousi listinu, která by zmírnila jejich robotní povinnost. „Přece to tak nenecháme, dřeme do úmoru, hladovíme, a ke všemu úroda žádná.“ Zpráva se rozletí po celé zemi. Tím začala slavná selská rebelie.
V lednu 1775 se k první vzpouře odhodlali sedláci z Teplicka, v průběhu února se k nim postupně přidávali rolníci z Broumovska a Náchodska, kde působilo „Selské guberno“ v čele s rychtářem Antonínem Nývltem, představitelem celého povstání. Sedláci se začali houfovat, popadli kopáče, motyky, cepy, rýče a vytáhli proti vrchnosti. Táhli krajinou, plenili a pustošili panské dvory, zámky i usedlosti. Sedláci z okolních vesnic se k nim v nadšení přidávali. V březnu se předáci povstání odhodlali k vyjednávání přímo se zemskou radou. Vydali se proto do Prahy, kde je však vojsko pozatýkalo. Mezitím panovnice Marie Terezie vydává patent, kterým vybízí sedláky, aby se v poklidu rozešli a čekali na nové vyměřovací povinnosti. Malá část sedláků se sice rozešla, ale ostatní dále plenili. Když 25. března dorazili k Chlumci nad Cidlinou, měšťané zatarasili ulice a byli připraveni odrazit útoky povstalců. V hodině dvanácté pro město přichází vojsko a sedláky společně s měšťany odrazí – dva se utopí, dva budou zabiti a 74 skončí v zajetí. Nakonec „dopadnout jako sedláci u Chlumce“ nebylo tak zlé. Povstání bylo sice poraženo, ale urychlilo vývoj událostí. Již 13. 8. 1775 vydává Marie Terezie Čtvrtý robotní patent a o šest let později její syn Josef II. nevolnictví zruší.
Martina Jurová, foto © Wikimedia Commons, autor Lubomír Havrd
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
