Vážení přátelé Pražské vlastivědy,
v návaznosti na současná opatření vlády ČR v souvislosti s koronavirem Covid-19 jsme do odvolání zrušili všechny vycházky a přednášky.

Zájemcům se zakoupenou vstupenkou na vycházky Pražské vlastivědy z eshopu bude během měsíce března vrácena platba zpět na účet. Klienty, kteří si zakoupili vstupenku na vlastivědnou vycházku osobně na TIC, prosíme o trpělivost a sledování aktuálních informací o znovu otevření poboček.
Zájemce, kteří by chtěli vrátit platbu na účet, prosíme o zaslání údajů na mail vlastiveda@prague.eu
Zůstaňte s námi i v této neklidné době v kontaktu. Na našich webových stránkách www.prazskevychazky.cz, nebo na eshop.prague.eu
v sekci Vlastivědné vycházky najdete pravidelně aktualizované informace.
Věříme, že současná opatření povedou ke zmírnění dalšího šíření nákazy a brzy se budeme opět moci setkávat na vašich oblíbených akcích věnovaných pražským pamětihodnostem a zajímavostem.
Do té doby vám přejeme mnoho zdraví a sil a pokud to jen trochu bude možné, také zachování pozitivní mysli.

Prozatím si s námi může projít 5 pražských čtvrtí, jak je neznáte…

5 pražských čtvrtí, jak je možná neznáte

Na Petřín za romantikou, památkami i poznáním
Zelené svahy vrchu Petřína patří neodmyslitelně ke koloritu Prahy a zcela zásadně utvářejí vizuální podobu města. Na dohled turisticky exponovanému Pražskému hradu a Malostranskému náměstí působí uklidňujícím dojmem a poskytují přívětivý azyl všem, kteří touží vydechnout po hektickém dni nebo chtějí nabrat síly mezi prohlídkami památek. Hustá síť chodníků a pěšinek křižujících petřínskou enklávu ožívá především na jaře, kdy záplava bílých květů zdejších ovocných stromů promění tuto část metropole v jedno z nejromantičtějších míst.
Petřínské sady je souhrnný název pro rozsáhlý komplex sedmi vzájemně propojených parků a zahrad, které se strmě zdvihají nad Malou Stranou a Smíchovem. Zdejší bohatá flóra, nádherné výhledy na město a celá řada turistických zajímavostí dělá z Petřína velmi atraktivní lokalitu, v níž lze strávit klidně celý den. Milovníky květin jistě potěší také Růžový sad na temeni kopce či snad ještě krásnější trvalková zahrada Květnice. Těžko uvěřit, že se právě nacházíte v srdci milionové metropole, a ne v některé z botanických zahrad.
Kouzlo Petřína tkví také v tom, že se tu rozptýleně potkávají různé architektonické epochy, které se promítly do podoby zdejších staveb. Na prvním místě je potřeba zmínit Strahovský klášter, v jádru románskou památku z první poloviny 12. století s nepřehlédnutelným kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Dnešní barokní podoba areálu nabízí dva úchvatné prohlídkové okruhy vzácnou knihovnou a zcela mimořádnou obrazárnou, v níž lze zhlédnout jednu z nejvýznamnějších středoevropských sbírek umění. Ikonickou stavbou a nepopiratelnou dominantou Prahy je Petřínská rozhledna, z jejíž 55 metrů vysoké koruny je snad nejkrásnější výhled na celé město. Jádro konstrukce tvoří osmiboký tubus, v němž je umístěn výtah; okolo něj se vinou dvě točitá schodiště s 299 schody – jedno pro chůzi nahoru, druhé pro sestup dolů. Nižší a mladší sestra pařížské Eiffelovy věže shlíží na Prahu od roku 1891. Hned v jejím stínu stojí zrcadlové bludiště – jeden z nejoblíbenějších cílů rodinných výprav. Budova v podobě malého hradu uvnitř skrývá především „síň smíchu“, tedy labyrint různě vydutých a pokroucených zrcadel, které vás v mžiku změní v trpaslíky, Otesánky či dlouhá bidla. V těsném sousedství obou novodobých staveb nelze přehlédnout barokní chrám svatého Vavřince, vystavěný podle projektu Kiliána Ignáce Dietzenhofera, a půvabnou kapli Božího hrobu ze stejného období. Aby byl romantický dojem z Petřína dokonalý, můžete navštívit nedalekou Štefánikovu hvězdárnu, vydat se v ní na pomyslný astronomický výlet a pokochat se krásami noční i denní oblohy.
Během toulek po Petřínských sadech by bylo hříchem nenavštívit také přilehlou zahradu Kinských, kterou na severu vymezuje průchozí Hladová zeď – původní opevnění Prahy ze 14. století. I tady najdete nespočet malebných míst k relaxaci, třeba na dece, s knížkou či piknikovým košem a přáteli. Ve spodní části parku upoutá vaši pozornost empírový Letohrádek Kinských, ve kterém je k vidění národopisná expozice představující každodennost venkova 19. a 20. století. Po prohlídce muzea se vydejte vzhůru kolem jezírka s vodopádem a rozhodně nevynechejte unikátní roubený kostel sv. archanděla Michaela ze 17. století, přemístěný sem z Podkarpatské Rusi.
Poetický ráz Petřína výrazně umocňuje početný soubor volných plastik a skulptur, zpodobňujících často velikány českých dějin. Nejvíce rušno vždy začátkem května bývá pod legendární sochou Karla Hynka Máchy, kdy sem zhusta míří zamilované dvojice. Za pozornost ale stojí i zvěčněné postavy Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického nebo Vítězslava Nováka. Místním atributem je také velké množství nejrůznějších vodních prvků, studánek a pramenů. Jeden z nich byl slavnostně obnoven v roce 2009 u příležitosti 100. narozenin sira Nicholase Wintona (zachránce několika stovek židovských dětí před nacistickou zkázou) a nese jeho jméno.
Patrně nejpopulárnějším a turisticky nejvděčnějším způsobem, jak se dostat z Malé Strany na vrchol Petřína, je pozemní lanová dráha. Na trati dlouhé 510 metrů překonáte v kabinkách výšku 130 metrů. Cenná technická památka má za sebou bohatou historii – provoz zahájila již roku 1891 na bázi vodního pohonu, v roce 1932 byla elektrifikována. Od té doby prošla řadou oprav a inovací a dnes patří mezi vyhledávané turistické atrakce. Na lanovce platí tarif běžných krátkodobých i časových jízdenek Pražské integrované dopravy.

Co byste ještě neměli minout:

Pomník obětem komunismu
Jedno z nejpůsobivějších sochařských děl v Praze, jehož tvůrcem je sochař Olbram Zoubek. Instalaci tvoří zužující se schodiště, po němž za sebou kráčí sedm postupně se rozpadajících bronzových mužských postav. Autor tímto způsobem vyjádřil stupňující se utrpení politických vězňů v 50. letech v komunistickém Československu.

Kostel Panny Marie Vítězné – Pražské Jezulátko
Raně barokní stavba ze 17. století je proslulá díky vzácné sošce Pražského Jezulátka, pocházející ze Španělska, kterou v roce 1628 darovala řádu karmelitánů šlechtična Polyxena z Lobkovic. Pro věřící z celého světa je soška Dítěte Ježíše poutní ikonou a připomínkou Božího vtělení.

Vrtbovská zahrada
Esteticky dokonalá barokní zahrada vznikla kolem roku 1720 na severovýchodním úpatí Petřína. Rozlohou patří spíše mezi menší památky svého druhu, originalitou architektonického řešení i uměleckou a historickou hodnotou však dosahuje evropských parametrů. Vstup do zahrady je zpoplatněn.

Z Vinohrad do Vršovic
aneb Za kostely pražské moderny
Ptáte se, co mohou mít společného noblesní a rezidenční Vinohrady se sousedními, kdysi dělnickými a trochu pozapomenutými Vršovicemi? Nic vás nenapadá? Nenechte se mýlit – zdánlivě nesourodou dvojici pražských čtvrtí totiž spojuje více, než by se na první pohled zdálo. Jedním z nejviditelnějších průsečíků je neobvyklá koncentrace moderní prvorepublikové církevní architektury. Originální, novátorské a na svou dobu odvážné kostelní stavby jsou dnes pevnou a obdivuhodnou součástí pestré architektonické mozaiky hlavního města.
Dějiny Vinohrad, tedy rozsáhlého území východně od centra města, se píšou již od konce 18. století. Dnešní podoba elegantní čtvrti s nádechem staré Paříže vznikla na přelomu 19. a 20. století, kdy byla postupně vybudována pravidelná urbanistická koncepce historizujících a secesních domů sdružených v obdélníky činžovních bloků. Její součástí byla i velká veřejná prostranství. A na jednom z nich, na náměstí Jiřího z Poděbrad, našel své místo jeden z nejpozoruhodnějších modernistických svatostánků – kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Slovinský architekt, slavný Jože Plečnik, chtěl v jeho stavbě skloubit ducha antických a starokřesťanských chrámů s ideou kostela 20. století. A to se mu podařilo dokonale. Monumentální sakrální památka, která svou podobou evokuje Noemovu archu, upoutává především čtyřicetimetrovou věží s největšími prosklenými hodinami v Česku (průměr 7,5 metru) a nevšední kombinací režného obkladu a žuly na fasádě. Není divu, že Plečnikův chrám v posledních letech významně koketuje se zápisem na prestižní seznam UNESCO.
Asi 300 metrů jižním směrem, v Dykově ulici, nelze přehlédnout další unikát – Husův sbor na Vinohradech, komplex modlitebny Československé církve husitské, obytného domu a subtilní šestipatrové věže. Byl vybudovaný ve 30. letech minulého století architektem Pavlem Janákem v tehdy hodně pokrokovém konstruktivistickém stylu. Zmíněná věž, z dálky připomínající varovný boží prst, je v podstatě otevřená železobetonová zvonice s točitým schodištěm uprostřed, po kterém můžete vystoupat až na vrchol. Nezvykle moderní interiér modlitebny pak překvapuje svou důmyslnou dispozicí – připomíná k presbytáři se svažující amfiteátr, který umožňuje dobrou viditelnost kněze z každého místa v kostele.
A teď ruku na srdce – kolik znáte kostelů s vlastním divadelním sálem? Žádný? Tak my vám jeden ukážeme. Pokud se vydáte od naší poslední zastávky dále na jih a překonáte širokou Francouzskou ulici, ocitnete se ve Vršovicích, v rázovitější čtvrti, jež nepopře svůj venkovský původ. V srdci této městské části, na Vršovickém náměstí, nemůžete minout nevšední budovu Husova sboru z roku 1930 z dílny architekta Karla Truksy. Jedná se o jedinečnou multifunkční stavbu s prvky funkcionalismu a konstruktivismu, která v sobě snoubí sakrální charakter chrámu s projektem kompletního divadla se sálem pro bezmála 300 diváků, zkušebnami, šatnami, maskérnami a kancelářemi administrativy. Dominantou modlitebny Československé církve husitské je mohutná, čtyřboká, téměř 26 metrů vysoká věž, zakončená stylizovaným čtverhranným kalichem a křížem.
A jen pár kroků odtud, na náměstí Svatopluka Čecha, ční jako pobřežní maják nad vlnami střech vršovických domů bílá hranolová zvonice kostela sv. Václava. Tento klenot pražské sakrální moderny je odborníky považován za jednu z nejzdařilejších funkcionalistických církevních staveb v České republice. Autorem velkolepého projektu z roku 1929 je architekt Josef Gočár, který důvtipně využil svažitého terénu k vytvoření kaskádovitého trojlodí s vysokým půlkruhovým kněžištěm. V této souvislosti je dobré připomenout, že jde o vůbec první český kostel postavený s využitím železobetonové konstrukce – v rozlehlém interiéru tudíž nenajdete žádné sloupy ani jiné nosné prvky. Bez zajímavosti není ani promyšlené řešení chrámového osvětlení – sluneční paprsky dovnitř proudí širokými střešními okny a intenzita světla tak stoupá směrem k hlavnímu oltáři, což vytváří perfektní optickou iluzi nekonečného prostoru.
Strohé, účelové, neornamentální, přesto působivé, elegantní a nadčasové – to jsou „vinohradsko-vršovické“ modernistické kostely meziválečného období. Jejich návštěva funguje jako příjemný, osvěžující protiklad k „těžké“ historické architektuře pražského centra.

Co byste ještě neměli minout:

Vinohradská vodárenská věž
Půvabná vodárenská věž z roku 1882 připomíná tak trochu romantický letohrádek. Zajímavá technická památka byla postavena v novorenesančním slohu a dlouho sloužila jako součást vodního systému pro tehdejší Královské Vinohrady. Nyní jsou v ní umístěny byty.

Kotěrova vila
Milovníci moderní architektury počátku 20. století jistě neminou vilu, kterou si podle vlastního návrhu vybudoval slavný architekt Jan Kotěra. Stavbu, která kombinuje režné zdivo s hrubou omítkou, charakterizuje přísná racionální logika geometrizovaných tvarů.

Šalounův ateliér
Bývalý ateliér jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů Ladislava Šalouna, mimo jiné autora pomníku mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí, patří mezi klenoty secesní architektury. Byl oblíbeným místem setkávání domácích umělců, mezi kterými nechyběli Ema Destinnová, Alfons Mucha nebo František Bílek. Dnes je budova ve vlastnictví Akademie výtvarných umění a je využívána jako výukový prostor pro zahraniční pedagogy.

Havlíčkovy sady (Grébovka)
Park inspirovaný italskou renesancí je porostlý desítkami vzácných stromů a kromě fontány, vodní kaskády a jezírka obsahuje okouzlující umělou jeskyni, tzv. grottu, a dvoupatrovou novorenesanční vilu. Součástí areálu je také bývalý herní pavilon (dnes zahradní kavárna) a skvostný dřevěný Viniční altán, v němž si v sezóně můžete vychutnat víno z vinice, která roste přímo pod vámi.

Kostel sv. Mikuláše
Původně gotický kostel prošel v minulosti mnoha změnami včetně rozsáhlých vnitřních úprav. V současné době je jednou z dominant vršovického centra a patří mezi nejstarší památky městské části Praha 10.

Vršovický zámeček (Rangherka)
Impozantní novorenesanční budova stojí na okraji parku Heroldovy sady a je pojmenovaná podle svého prvního majitele, italského obchodníka s hedvábím, Guiseppe Rangheriho. V průběhu času byla v objektu umístěna škola, muzeum a různé úřady, zejména vršovická radnice. Nedávno zámeček prošel rozsáhlou rekonstrukcí a slouží jako domov pro seniory a obřadní síň.

Holešovice: čtvrť s puncem industriálu, kde to žije

Holešovice, různorodá čtvrť, která se rozkládá mezi levým břehem Vltavy a letenským kopcem, dnes patří k nejzajímavějším pražským lokalitám. Holešovice dříve bývaly centrem výroby a obchodu; ještě v první polovině 20. století zde fungovala městská jatka a trhy (ty se zde ostatně udržely dodnes), dále parní mlýny, pivovar, nejrůznější továrny a rušný nákladní přístav. Dnes však většina těchto industriálních staveb svému původnímu účelu neslouží; řada z nich byla zrekonstruována či zadaptována a našla druhý život jako byty, kancelářské komplexy, ateliéry mladých umělců, designérů a architektů či kulturní instituce.
Holešovice jsou bezesporu povinnou zastávkou pro kohokoli, kdo má zájem o moderní či současné umění – sídlí zde totiž dvě významné kulturní instituce. Funkcionalistická budova Veletržního paláce z roku 1928, kterou kdysi obdivoval sám Le Corbusier, je sídlem sbírky moderního a současného umění Národní galerie a najdete zde mimo jiné i špičková díla nejslavnějších umělců evropské avantgardy 20. století, jakými byli Pablo Picasso, Georges Braque, Paul Gauguin či Vincent van Gogh. Budova samotná stojí za vidění zejména zevnitř, teprve tam vynikne její monumentální členění kolem centrální dvorany, přičemž jednotlivá patra připomínají paluby zaoceánského parníku.
Druhou významnou uměleckou destinací Holešovic je pak Centrum současného umění DOX, které bylo, jak název napovídá, vybudováno dostavbou a přestavbou tovární budovy nedaleko přístavních doků. Kromě pestrého výstavního programu je zdejším lákadlem i poměrně nový architektonický rys budovy – vrcholně elegantní dřevěná „vzducholoď“ Gulliver, v níž se konají literární pořady. DOX má i vynikající obchod s knihami a designem a kavárnu.
Dalším a nejnovějším magnetem této čtvrti je kreativní centrum Vnitroblock, které díky svému velkorysému industriálnímu prostoru dokáže být téměř vším: najdete zde skvělou kavárnu a designový obchod, hraje se zde a tančí, konají se tu výstavy a workshopy, promítají se filmy a pořádají se ty nejlepší víkendové akce v Praze. Kdo tvrdí, že ho zajímá alternativní kultura a nikdy nebyl ve Vnitroblocku, jako by nebyl!
Holešovice však mají i spoustu jiných atrakcí. Spolu s Karlínem jsou jednou z mála historických pražských čtvrtí, kde se úspěšně snoubí stará architektura se zcela novou. Podobně se zde prolíná místní tradice s dynamismem mladých kreativců, jichž zde spousta pracuje a bydlí. Kromě největšího pražského tržiště zde najdete i řadu příjemných gastronomických podniků, od kaváren a hospůdek přes neformální bistra až po vyhlášenou restauraci a klub SaSaZu. V Holešovicích to prostě žije a nikdo se zde nemůže nudit. Co chtít víc?

Smíchov – postindustriální, překvapivý a pestrý
Dnešní Smíchov je víc než kdy jindy přesným obrazem svého jména – není na něm nic k smíchu, ale „smíchali“ se tu jak lidé, tak architektonické styly či krajinné prvky. Tato rozsáhlá, rušná čtvrť na levém břehu Vltavy nyní už jen v náznacích připomíná své průmyslové začátky. Baroko, secese či neorenesance tu žijí v symbióze s moderními stavbami, kancelářskou zástavbu střídají překrásné parky s výhledy, starousedlíci se zde mísí s nákupů chtivými návštěvníky a pracovníky nadnárodních firem, které zde sídlí.
Procházku po Smíchově začněte třeba v bývalé hraběcí zahradě Kinských, jednom z nejkrásnějších, ač méně známých pražských parků. Jeho svažitý terén protkávají křivolaké stezky vedoucí přes Petřín až k Pražskému hradu. Objevíte tu spoustu romantických zákoutí – jezírka s umělými vodopády a nespočet vyhlídek na Staré a Nové Město i Smíchov samotný. Dominantou parku je půvabný letohrádek Musaion s expozicí věnovanou českému folklóru a tradicím. Výše ve svahu stojí roubený kostelík sv. archanděla Michaela, jenž byl roku 1929 rozebraný převezen vlakem z Podkarpatské Rusi jako dar nově vznikajícímu národopisnému muzeu. Dovnitř se dostanete jen v čase pravoslavných bohoslužeb, tj. každou neděli v 10 hodin. Kinského zahrada je i oblíbeným cílem rodin s dětmi. Jsou tu hned dvě hřiště – jedno se skluzavkami najdete v kopci poblíž pravoslavného kostelíka, další leží na dosah vstupní brány z náměstí Kinských.
Rozlohou skromnější je blízký park Sacré Coeur. Vyplatí se sem vážit cestu, chcete-li se na Prahu podívat z nadhledu, uspořádat piknik nebo protáhnout tělo ve venkovním fitness. Děti se rády zabaví na důmyslných prolézačkách či dlouhé skluzavce.
Okolí stanice metra Anděl je administrativním, zábavním a nákupním centrem Smíchova. Místo nese jméno po domě U Zlatého anděla, jehož freska zdobila nároží. Stával tu i rozlehlý areál továrny rodiny Ringhofferů, který byl největším podnikem na výrobu vlaků a tramvají v bývalé rakousko-uherské monarchii. Bývalé průmyslové objekty nahradily na konci minulého století obchodní centrum Nový Smíchov, kancelářské stavby s multikinem nebo nárožní budova Zlatý Anděl, dílo Francouze Jeana Nouvela. Skleněný plášť domu zdobí postava anděla a úryvky z děl v Praze působících literátů – Franze Kafky, Rainera Marii Rilkeho, Gustava Meyrinka nebo Guillauma Apollinaira.
Jen pár stovek metrů odtud leží nenápadná usedlost Bertramka, kde během svých pražských návštěv pobýval Wolfgang Amadeus Mozart. Právě zde roku 1787 vznikla jeho slavná opera Don Giovanni, která byla pod taktovkou autora poprvé uvedena v dnešním Stavovském divadle. Mozartovi hostitelé, manželé Duškovi, jsou společně s dalšími osobnostmi pražského hudebního života 18. a 19. století pochováni na nedalekém Malostranském hřbitově, který patří k nejpůvabnějším v Praze.
K pozoruhodným stavbám Smíchova patří i letohrádek Portheimka. V bývalém obydlí architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, projektanta nejkrásnějších barokních chrámů Prahy, dnes sídlí muzeum skla. V jeho sousedství se k nebi vzpínají věže majestátní neorenesanční baziliky sv. Václava z 19. století. Dál proti proudu Vltavy se pak rozprostírá největší průmyslový pivovar v Praze pojmenovaný podle zdejšího ležáku Staropramen. Pivo tu vaří už od roku 1869 a jeho historii i chuť nejlépe poznáte v místním návštěvnickém centru. Stranou vaší pozornosti by neměla zůstat ani smíchovská náplavka, kde se hned zjara pravidelně konají gastronomické festivaly. A třeba právě odtud můžete plánovat své cesty do dalších částí Prahy.

Letná – čtvrť historická i hipsterská
Nepřehlédnutelný kopec mezi Holešovicemi a Hradčanami zůstává největší nezastavěnou plochou v centru Prahy; jeho část pokrývá jeden z největších pražských parků. Ale dnešní Letná nabízí více než jen příjemnou procházku městskou zelení. Je především svébytnou čtvrtí, kudy, někdy i doslova, kráčely dějiny a zanechaly za sebou mnoho zajímavých stop. Zároveň je jednou z nejrychleji se rozvíjejících pražských čtvrtí s množstvím útulných kaváren, netradičních obchodů a dalších míst, která stojí za návštěvu. Mezi starousedlíky v poslední dekádě přibyla i řada bohémsky či umělecky založených lidí, kteří k půvabu čtvrti přidali značnou dávku hipsterského šarmu a kreativity.
Na Letnou se vydejte třeba od Královského letohrádku procházkou přes Chotkovy sady; přejdete můstek nad silnicí a jste na Letné.
Při pohledu od Vltavy na Letnou každého zaujme drobný, a přece výrazný Hanavský pavilon. Tato novobarokní kovová stavba vznikla jako reprezentační pavilon výrobce litiny pro pražskou Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891 a později byla přenesena na své současné místo. Pavilon dnes slouží jako restaurace s vyhlídkovou terasou a skýtá úžasný pohled na pražské mosty. Dále se vydejte po Letenské pláni, jednom z nejdůležitějších pražských shromaždišť a rekreačních míst; je to prostor, kde narazíte na desítky běžců, cyklistů, inlajnistů a skaterů; množství hřišť a sportovišť si mnozí pamatují jako dějiště vojenských přehlídek a nedaleký fotbalový stadion Sparty je místem, odkud shlíželi komunističtí pohlaváři na prvomájové průvody. Málokdo si ale asi vzpomene na pravidelné všesokolské slety, které se odehrávaly také zde, přičemž na ten v roce 1920 každý den slavně přijížděl prezident Tomáš Garrigue Masaryk na hřbetě svého hřebce Hektora.
Největší dominantou Letné je bezesporu vydlážděná plošina, odkud ve formě gigantického pomníku na Prahu kdysi shlížel sám J. V. Stalin spolu se zástupci sovětského a československého lidu. Monument si vysloužil lidovou přezdívku „fronta na maso“; odstřelen byl až v roce 1962, dlouhých devět let po generalissimově smrti. Po pádu komunismu, v roce 1991, zde byl instalován obrovský Metronom sochaře Vratislava Nováka coby varovná připomínka minulosti a zároveň symbol nové doby.
Pár minut od Metronomu se nachází elegantní Letenský zámeček, dnes sloužící coby restaurace. Skutečným magnetem je však jedna z největších a nejoblíbenějších pražských pivních zahrádek s výhledem na město – zahradní pivnice Letenské sady, která se rozkládá přímo před zámečkem. Večer zde strávený patří k ikonickým pražským zážitkům.
Ke konci parku láká k návštěvě několik impozantních staveb. Národní technické muzeum lze směle doporučit všem, kteří se, byť jen okrajově zajímají o vědu a techniku; největšími lákadly jsou pochopitelně úžasné historické automobily a letadla, ale po předchozí rezervaci je možné navštívit třeba i rudný a uhelný důl v podzemních prostorách pod muzeem. Pro ty, co hledají zážitkové či interaktivní výstavy, doporučujeme návštěvu vedlejšího Národního zemědělského muzea, kde se dozvíte více třeba o myslivosti, rybářství nebo zemědělské technice. V letních měsících letošního roku bude také poprvé otevřena pikniková kavárna na zatravněné střeše muzea.
Vydáteli se parkem dál směrem na východ, můžete se opět pokochat výhledy na Prahu, ale i lepými tvary prosklené budovy pavilonu Expo 58. Pavilon byl konstruován pro reprezentaci Československa na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu, kde také získal mnoho ocenění, včetně ceny Grand Prix; dnes v něm sídlí reklamní agentura. A právě odtud můžete plánovat své cesty do dalších částí Prahy.

Další tipy na procházky mimo centrum najdete na www.prague.eu/prochazky

Prague City Tourism
Arbesovo nám. 70/4/ Praha 5 / 150 00
tel.: 221 714 161, 221 714 714, vlastiveda@prague.eu
www.prazskevychazky.cz
Zaregistrujte se na www.prague.eu/newsletter a měsíční program vycházek Vám budeme pravidelně zasílat na Vaši e-mailovou adresu.