Snažím se mít přehled o tom, jaké knihy vycházejí
Rozhovor s Alenou Mornštajnovou
Spisovatelka Alena Mornštajnová (1963) se v současné době řadí mezi nejčtenější české prozaičky. Její kritikou oceňovaný román Hana si okamžitě získal mnoho čtenářů nejen u nás, ale také v zahraničí. Avšak autorčina tvorba je mnohem pestřejší.

Před dvěma lety jste napsala knihu pro děti Strašidýlko Stráša. Co Vás přivedlo k dětské tvorbě a hodláte v ní pokračovat?
Dětskou knihu jsem napsala víceméně náhodou. Psát pro děti jsem nikdy neměla v plánu. Ale při psaní knihy Hana jsem se cítila unavená a smutná, protože téma knihy bylo velice tíživé. A tak jsem se rozhodla, že se pokusím vrátit do dětského světa, do doby, kdy se svět zdál bezchybný a nekonečný. Chtěla jsem napsat knihu, v níž nebude žádné zlo, jen pár popletů, neměla jsem v úmyslu kohokoli poučovat nebo vzdělávat, prostě jen děti pobavit. Psalo se mi krásně, byla to čirá radost. Nápad na další dětskou knihu mám, ale schází mi čas.

Věnujete se také překladům tzv. červené knihovny. Říká se, že překladatelé jsou částečně i autory textu. Snažíte se překlad nějak ozvláštnit, anebo jste věrná originálu?
Překládání červené knihovny je moje obživa. Je dobré, když se spisovatel nemusí spoléhat jen na příjmy ze psaní. Základní pravidlo překládání zní, že se nepřekládají slova, ale myšlenky. Samozřejmě s úctou k autorovi a jeho stylu. Červená knihovna je v tomto ohledu hodně jednoduchá, protože je naprosto bezpříznaková. Všechny knihy jsou psány, jako kdyby je psal jeden jediný autor.

Dlouhá léta jste se věnovala také výuce angličtiny. Nechybí Vám školní prostředí?
I k učení jsem se dostala náhodou a tím větším překvapením pro mě bylo, jak moc mě učení bavilo. Ale mou prioritou bylo vždycky psaní a jsem ráda, že jsem se k němu nakonec propracovala. Víc než učení samotné mi chybí lidé, které jsem učila, protože během let se z nás stali přátelé. Teď když neučím, už se nevídáme tak často.

Máte čas číst a sledovat tvorbu současných tuzemských i zahraničních spisovatelů?
Snažím se mít přehled o tom, jaké knihy vycházejí. Všechno samozřejmě přečíst nestíhám, i když čtu hodně. Mám ráda knihy Květy Legátové a Terezy Boučkové, ale i jiných současných autorů a autorek.

Pokud zrovna netvoříte, co ve volných chvílích podnikáte?
Psaní mi zabírá hodně času, ale když můžu, sednu si na zahrádku s hezkou knihou a někdy na zahradě dokonce i pracuju.

Žijete ve Valašském Meziříčí, ale kvůli vašim literárním aktivitám hodně cestujete. Nenapadlo Vás proto se přestěhovat do Prahy?
Ve Valašském Meziříčí žiju celý život a mám tady rodinu a přátele. Bydlíme v klidné části města, vlastně spíš na kraji města, téměř v přírodě. Zpočátku jsem vzdálenost od Prahy považovala za nevýhodu, ale poslední dobou jsem zjistila, že tomu tak není. Naopak – mám klid na práci, a když chci nebo potřebuji, do Prahy jezdí přímý vlak. Leden a únor jsem strávila celý v Praze, chodila jsem za kulturou a scházela jsem se s lidmi, se kterými se vždycky ráda vidím, a bylo to moc fajn. Ale pak už jsem se zase těšila do svého klidného zátiší.

Na čem v současné době pracujete?
V současné době probíhá příprava filmu podle mé knihy Hana. Režie se ujal pan režisér Milan Cieslar a jeho produkční společnost. Pan režisér má moji plnou důvěru, i když jsem samozřejmě ráda, když se mnou některé věci probere. Rozhodující slovo ale vždycky patří jemu. Věřím odborníkům a prozatím se mi to pokaždé vyplatilo. Jestli přípravu filmu ovlivní současná pandemie a jak, je ovšem velká neznámá.

Tereza Blažková, foto Alena Morštajnová © Vojtěch Vlk