(75 let)
Konec války byl na spadnutí a bestie hákového kříže se svíjela v agonii ran, které jí zasazovala spojenecká vojska i domácí odboj. Stále ale ještě měla dost sil mstít se, ničit a brát lidské životy.
Němečtí nacisté a jejich přisluhovači
V Zákřově 20. 4. zmasakroval 574. kozácký prapor na oslavu Hitlerových narozenin 19 lidí. V dubnu 1945 z Kaštic vlak do Terezína už nedojel, 230 vězňů tu bylo zastřeleno. Srovnáno se zemí komandem SS bylo 5. 5. Javoříčko, 38 mrtvých. Němci bylo povražděno 6. 5. ve Velkém Meziříčí 58 lidí a 7. 5. v Třešti 47 obyvatel města a 24 mužů v okolí. A tak bychom mohli pokračovat. V důsledku nacistické okupace zemřelo 343 000 (360 237) Čechoslováků, z toho 270 000 Židů.
Květnové povstání českého lidu
Povstání začalo v Přerově 1. 5. a rozhořelo se na dalších místech. Pražské povstání vypuklo 5. 5. a 6. 5. v ulicích města vyrostlo 1 600 barikád. Němci masakrovali civilisty na mnoha místech Prahy, povstání bylo v ohrožení. Povstalci s Němci sjednali 8. 5. příměří, následně i volný odchod z města. K. H. Frank prchá z Prahy, je zadržen Američany a vydán k potrestání 7. 8. 1945. Konrád Henlein uprchl 7. 5. z Liberce a 10. 5. v Plzni spáchal sebevraždu. Během Pražského povstání vstoupila do Prahy střední skupina Vlasovovy armády gen. S. K. Bunjačenka a na několika místech Prahy svedla boje s Němci. Po neshodách s velením povstalců se 8. 5. stáhli z Prahy a směřovali do amerického zajetí.
Americká 3. armáda gen. G. S. Pattona
Osvobozovací boje v západních a jižních Čechách zahájila průzkumem na naše území 18. 4. Aš osvobodila 20. 4., 25. 4. Cheb a od 30. 4. připravovala plány postupu na osu Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Na Plzeň zaútočil Patton 6. 5. a během 10. 5. obsadil zbylé území na čáru linie. Eisenhower vydal rozkaz 3. armádě, aby zastavila další postup do nitra Čech. Poslední padlý americký voják byl 7. 5. u Volar, Čech po rodičích, Charley Havlat.
Rudá armáda maršálů Koněva, Malinovského a gen. Petrova
Pražskou operaci zahájil 6. 5. od Drážďan 1. ukrajinský front Koněva a 2. a 4. ukrajinský front Malinovského a Petrova od Budyšína, Brna a Olomouce. Již 8. 5. Rudá armáda osvobodila Terezín a 9. 5. tankové jednotky 1. ukrajinského frontu ráno ze směru od Slaného a Veltrus pronikly do Prahy. Během 10. 5. byly osvobozeny zbytky Čech a od Litovle dorazily do Prahy 2. ukrajinský front a tanky 1. československé tankové brigády. Poslední rozsáhlejší střet se odehrál 12. 5. u Milína. Americké, sovětské, rumunské a polské jednotky opustily Československo do listopadu 1945.
Výčet by nebyl úplný, kdybychom nezmínili francouzský přístav Dunkerque, kde se po sedmiměsíčním obléhání vzdalo více než 20 tisíc německých vojáků Československé samostatné obrněné brigádě gen. A. Lišky.
Během osvobozování Československa měla Rudá armáda víc než 140 000 padlých, Rumunská královská armáda 66 495 a 1. československý armádní sbor 11 700. Padlo také 1 302 Poláků, 351 Američanů a několik desítek Belgičanů, Angličanů a dalších národů. Němců bylo zabitých, zraněných a zajatých na 850 000.
Masakry Němců v Československu
Čechoslováci se po osvobození dopouštěli odplaty vůči nacistům i domácím kolaborantům. Docházelo k popravám, vraždám a násilnostem v rámci odplaty během tzv. divokého odsunu, kdy v letech 1945–1946 přišlo o život 24 až 25 tisíc lidí (uváděná čísla jsou však často odhadovaná).
● květen 1945 Leština, na projíždějící kolonu SS vystřelil Čech a zabil jednoho z vojáků, Němci pět Čechů surově mučili a zastřelili – česká msta: 16 německých obyvatel Vitošova a Leštiny brutálně zabito
● květen 1945 Suchdol nad Lužnicí, zavražděno 20 lidí, z toho 14 Čechů
● květen 1945 Doupov, zaživa zazděn jeden přísl. SS, 22–40 zabitých Němců
● 8. 5. Loděnice u Berouna, zabito 18 Němců, jeden Čech
● 9. 5. Náchod, SS po sjednání dohody zabili několik rudoarmějců, místní lidé se pomstili na 200 zajatých vojácích v místním pivovaře
● 10. 5. Lom na Mostecku, zabito 36 lidí, jeden spáchal sebevraždu
● 17. 5. Lanškroun, zastřeleno 24 lidí, 100 umučeno či spáchalo sebevraždu
● 19. 5. Dobronín, zabito asi 15 internovaných Němců
● 24. 5. Rapšach, zabito 14 lidí, jeden Němec
● 25. 5. 1945 Tušť u Suchdola, zabito 14 lidí
● 31. 5. Brněnský pochod smrti, asi 5 000 mrtvých (459 lágr Pohořelice, 250 při pochodu, 1 062 při přesunu do Vídně)
● červen 1945 postoloprtský masakr, revoluční gardy osídlenců volyňských Čechů a zakarpatských Ukrajinců zabily přes 800 Němců
● červen 1945 internační tábor „Sklárna“, zemřelo 140 Němců
● 5. 6. Tocov, zavražděno 32 Němců
● 7. 6. Podbořany, zabito asi 70 Němců, většinou prý příslušníků SS
● 9. 6. Nová Ves v Horách, umučeno 12–13 osob, více než 60 zemřelo při pochodu na hranici
● 18.–19. 6. Švédské šance, zmasakrováno 265 lidí
● 11.–12. 7. Domažlice – nádraží, zavražděno asi 120 osob, asi 100 v okolí
● 31. 7. Ústí nad Labem, vražda 30–700 Němců (jiné zdroje uvádějí přes 2 000)
Lidové soudy a „legalizace násilí“
Na základě dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, podle § 31 odst. 2, měl trest smrti následovat po rozsudku do dvou hodin, podle odst. 3 se lhůta nad 24 hodin zakazovala. Tím byla „unáhlenost“ soudů ospravedlněna. Dekret č. 108/1945 Sb., zákon č. 115/1946 Sb., nazývaný „amnestijní zákon“, v § 1 legalizoval násilí nejen na Němcích a znemožnil potrestání viníků podílejících se na masakrech a krvavých excesech během „divokého“ odsunu v letech 1945–1946.
foto: Povstalecké velitelství „Alex“, zleva T. Pokorný; F. Slunečko; Z. Novák; K. Neubert; R. Mrázek (11. 5. 1945) © Wikimedia Commons
Alois Rula
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
