SCÉNY A ŽÁNRY NEŘEŠÍM
Radim Madeja (1974) patří mezi nejžádanější divadelní herce. Vedle několikaletého působení v Městském divadle Mladá Boleslav, kde mimo jiné vytvořil postavu Tima Tooneyho, za kterou získal Cenu Thálii, stíhá hostovat na mnoha pražských i mimopražských scénách. Momentálně například zkouší ve Studiu DVA s režisérem Petrem Zelenkou jeho novou autorskou inscenaci Beckham.
Inscenace Beckham se točí okolo senzacechtivého tisku. Jaký máte vztah k bulváru?
Nikterak se jím nezaobírám. Samozřejmě, že tu a tam ke mně pronikne a to se pak nestačím divit, o čem se to píše, kdo všechno je v hledáčku a jaké krávoviny se řeší. Á propós. Beckham Petra Zelenky je skvělá hra, která mnohé ze zákulisí bulváru prozrazuje. Přijďte se přesvědčit.
Změnilo se u Vás něco po získání Ceny Thálie 2015? Nastal o vás větší zájem ze strany médií?
Nezměnilo se vůbec nic. Pár hodin, možná den či dva se o tom mluvilo, ale pak se všechno rychle vrátilo do vyjetých kolejí.
Existuje nějaký cíl, kterého byste chtěl dosáhnout? Anebo je právě Cena Thálie pro herce tou nejvyšší metou?
Půjdeme-li spolu do divadla, je docela dost možné, že jeden z nás bude odcházet se zážitkem a ten druhý otráven tím, co viděl, zažil. Možná, že půjdeme se zážitkem oba, zatímco ostatní v sále budou znechuceni. Nebo to budeme my, kterým se inscenace nebude líbit… Tak a jak to teď je? Tím chci říct, že žádné objektivní hodnocení v našem oboru neexistuje. Výkon umělce nezměříte. Kdo je tedy lepší? Komu náleží cena? I přes svůj odtažitý postoj k oceňování musím přiznat, že jsem si večer v Národním divadle, kde se ceny předávaly, náležitě užil. I to, co tomu předcházelo. Neberu to však jako nejvyšší metu, přestože všichni toužíme být oceňováni, být chviličku na výsluní... Co se však cíle týče, těch mám mnoho. Ale neprozradím ani jediný.
Prošel jste mnoha divadelními scénami i žánry. Kde se cítíte jako ryba ve vodě?
Scény a žánry neřeším. Ani to o jakou hru jde, kdo ji napsal... Řeším inscenační tým, který se na té práci podílí. Za tu dobu, co jsem u divadla, vím, že může být sebelepší hra, autor, téma, ale jakmile se „nepotkáte“ s lidmi, kteří tu inscenaci tvoří, je to vždycky blbý. Takže jako ryba ve vodě se cítím tam, kde inscenátory spojuje snaha vytvořit pěknou podívanou.
Vedle toho se však věnujete také bohulibé činnosti – jste zdravotní klaun. Jak jste se k ní dostal?
Tak jako všichni, kteří tuto profesi vykonávají. Na základě konkurzu a uměleckých dílen, které následovaly.
Je úloha zdravotního klauna náročnější než běžná divadelní role? Přeci jen rozdávat celý den radost a dobrou náladu musí být vysilující.
Tak především je to jiné, přestože jakási podobnost tam je. Pomyslně oblékáním kostýmu vstupujeme do postavy klauna stejně jako na divadle do postavy, kterou ten večer hrajeme. Tím to končí. Na divadle jsou jednotlivé situace nazkoušené, víme, co přijde. Můžeme rozvrhnout síly a tempo gradovat tak, jak potřebujete. Při klauniádách průběh neznáme. Improvizujeme. Vycházíme z toho, co nabídne situace na jednotlivých pokojích, co nám dovolí stav pacienta. Podle jeho reakcí stavíme klauniádu k nějaké pointě. Tu předem neznáme, ta se vytváří za pochodu. Ale klaunujeme ve dvojicích, a tak síly můžeme rozvrhnout mezi sebe. Z tohohle hlediska to náročnější je, protože maximální soustředění je vždy vyčerpávající.
S pohodou se pojí rovněž nadcházející čas Vánoc. Jaký k nim máte vztah? A změnil se nějak váš vztah k svátkům klidu a míru po letošních turbulencích?
Jsem velkým, opravdu velkým, milovníkem Vánoc a moc se na ně těším. Jako malý kluk. Žádnými „turbulencemi“ si je proto pokazit nenechám. Jen kdyby tak chtělo nasněžit. A hodně!
Dáváte si novoroční předsevzetí?
Kdepak! Na to já nevěřím. Jestli něco chci udělat, nemusím přece čekat do nového roku. To je alibismus. V tomhle jsem dost zásadový a tvrdohlavý. Zároveň jsem tím i zvýhodněný – mám pevnou vůli!
Tereza Blažková
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
