V den napadení Československa nacistickým Německem se ze Slovácka ozvalo speciální prohlášení. Nacionalistický spolek Národopisná Morava žádal o připojení Slovácka k čerstvě vzniklému Slovenskému státu.
Z Hroznové Lhoty na Hodonínsku zaznělo toto prohlášení. „Moravští Slováci z kraje hodonínského, strážnického, kyjovského, hradišťského i uherskobrodského se počítají ke slovenskému národu a vítají vytvoření samostatné suverénní slovenské republiky, jejíž suverenitu uznávají i nad krajem moravských Slováků.“ O den později byl poslán dopis s podpisy Jana Úprky, Josefa Vávry a Jana Ryby se žádostí o změnu hranic přímo Adolfu Hitlerovi. O rok později Jan Úprka, syn známého malíře, v roli představitele sdružení Národopisná Morava požadavek zopakoval. Svou roli v této hře hrál zřejmě i fakt, že se českým nacionalistům nedařilo získat v protektorátní vládě důležité posty a úřady. Sen o „velkém Slovensku“ libozvučně zazněl vládě u Dunaje. Premiér Vojtěch Tuka se navzdory odporu prezidenta Tisa vypravil v roce 1940 do Berlína s návrhem nové státní hranice mezi Slovenskem a protektorátem. K fašistickému Slovensku se měla připojit oblast s městy Hodonín, Kyjov, Strážnice, Veselí nad Moravou, Uherský Brod, Uherské Hradiště, Otrokovice, Zlín, Hranice, Valašské Meziříčí a Vsetín. Berlín nejdřív vůbec nereagoval, aby pak po opětovné žádosti Bratislavy v roce 1941 veškerou její iniciativu o rozšíření Slovenska zamítl. Berlín reagoval zamítavě až po mnoha měsících. Dával přednost stabilitě, klidu a fungování továren před nacionalistickými vášněmi. Po válce byli soudem představitelé Národopisné Moravy potrestáni, Jan Úprka trestu unikl, protože byl prohlášen za nepříčetného.
-babok-, foto © Wikimedia Commons
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
