(800 let)
Po smrti biskupa Daniela roku 1214 se novým pražským biskupem stal Ondřej, který od roku 1207 působil jako probošt kapituly u sv. Víta na Pražském hradě. Na Čtvrtém lateránském koncilu (1215) jej oslovila myšlenka svébytné církve. Jejím prosazováním v Čechách se dostal do sporu s králem Přemyslem Otakarem I. a roku 1216 musel zemi opustit. Před odchodem do Říma vyhlásil nad pražskou diecézí interdikt.
Obvinění krále ze strany biskupa Ondřeje poukazovalo na vyšší závislost pražského biskupství na panovníkovi, než tomu bylo zvykem u říšských biskupství. Problémem bylo i nedostatečné odvádění desátků, jmenování kněžích bez souhlasu biskupa nebo souzení duchovních světskými soudy. K urovnání sporu došlo po jednáních probíhajících od 30. 6. do 2. 7. 1221, a to kompromisem, který byl přijat po četných sporech mezi panovníkem a církví na rakouské hoře Schatzbergu na moravsko-rakouském pomezí. Tomuto aktu byl vedle krále a biskupa přítomen papežský legát Řehoř de Crescencio, rakouský vévoda Leopold a řada světských i církevních hodnostářů. Dohoda uzavřená mezi státem a církví, nazývaná konkordát, vedla k uznávání vlastnictví církevních staveb na našem území, zavedení pořádku do placení desátků i zrušení pětiletého zákazu vykonávání bohoslužeb.
-felix-, foto © Knihovna pražské metropolitní kapituly
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
