Arnošt Goldflam - rozhovor

28.05.2021 | 21:21
Spisovatel, herec a režisér Arnošt Goldflam se svým autoportrétem

Celý můj život je zvláštní

Herce, režiséra, pedagoga, prozaika a dramatika Arnošta Goldflama (1946) provází podivuhodné příběhy po celý život. Někdy je pouze jejich posluchačem, jindy samotným účastníkem, ale především je jejich velkým vypravěčem. A ať již jde o příběhy skutečné či smyšlené, tak pokaždé ožívají pod jeho neotřelým vedením a viděním na divadelních prknech či v knihách pro dětské i dospělé čtenáře. Nově tomu tak je v povídkové knize plné vzpomínek Hlavně o mamince.

V únoru vám vyšla nová kniha povídek Hlavně o mamince. Proč jste se rozhodl psát o mamince až nyní?
Asi na to uzrál čas. Na druhé straně je to sice tak trochu o mé mamince, ale většina těch povídek je vymyšlená, vyfantazírovaná. Ale maminka, na kterou vzpomínám od její smrti v roce 1963, ovlivnila můj život natolik, že jsem na ni nikdy nezapomněl a ani nezapomenu.

Plánujete psát i o dalších členech své rodiny? Případně znovu o tatínkovi?
Teď právě vyšel druhý dotisk povídek Tata a jeho syn. Ani o mamince, ani o něm už ale celou knížku psát nebudu. To leda jednotlivou povídku, kdybych si na nějakou tu příhodu vzpomněl. Ale taky jsem se ve svých povídkách zmínil o mé svérázné babičce (v Pořád o jednom a jiné…) a jiných členech naší rodiny. No, ona je to studnice podivných postav a kdo ví, jestli mě ještě něco nebo někdo nenapadne!

V knize se vracíte do dětských let. Máte ještě nějaké období, do kterého byste se rád vrátil?
Celý můj život je zvláštní, ale do žádného období bych se vrátit nechtěl, nebo raději řeknu, že bych to nechtěl znovu žít, prožívat. To ale neznamená, že jsem byl na světě nerad, protože některé momenty byly podivuhodné, krásné a jiné zase tolik ne. Takže mám spíše chvíle, ke kterým se vracím rád, ale jen ve vzpomínce. To asi stačilo…

Přiznal jste, že povídky, přestože působí velmi autobiograficky, jsou založeny spíše na vaší fantazii. Kde se pro vás coby spisovatele stírá fikce s realitou?
Já se nepříliš rád pohybuju v realitě. O to raději se však pohybuji ve fantazii. Ta mi totiž umožňuje si věci přibarvit podle chuti a nálady. Jak stárnu, tak je mi svět fantazie milejší. A to si nestěžuju, že bych měl nějaký špatný život! Ale jsem rád, že si můžu a snad i umím trochu vymýšlet.

Je pro vás, spisovatele a tvůrce, tato covidová doba něčím inspirativní? Anebo je tomu naopak?
Ta doba je inspirativní v dobrém i zlém. V dobrém v tom, že jsem víc doma, můžu něco spisovat a taky to dělám. V tom špatném pak, že nepřijdu tolik ven, mezi lidi, mezi kolegy z divadla a kamarády a známé. To mi trošku chybí, ty žertíčky a popichování a klepy… Člověk je tak trochu osamocen, byť je doma s rodinou, protože už je asi taky trošku otravuju, i když mě tolerují! Ale aspoň chodím na procházky a celkově se snažím, řekl bych.

Prý jste za tuto dobu stihl napsat rozhlasovou i divadelní hru a také jste se pustil do další knížky. Prozradíte, o čem budou?
No, nebyl jsem líný. Podle jednoho úzkostného snu jsem napsal rozhlasovou hru a pro divadlo dvě hříčky – jedna se jmenuje Marnost, druhá Réza a Mili. Tu druhou jsme s výbornýma herečkama i nazkoušeli a až to půjde, budeme ji hrát v Divadle U Valšů. Pak jsem pro Albatros napsal knihu příběhů pro rodiče a děti Strašidelné Brno, ta by měla letos vyjít s ilustracemi mé ženy Petry. Nakonec jsem ještě napsal novelu Brno, ty město mých snů. Ta by snad měla vyjít příští rok.

Chybí vám divadlo a hraní?
Ovšem že chybí, velice. Už se snad můžu těšit, až se to zase otevře a bude se moct hrát a zkoušet. Doufám!

Jaké bude vaše léto? Bude pracovní, anebo plánujete nějakou dovolenou?
Bude částečně pracovní. Měl bych hrát v seriálu a mělo by se to točit celé léto, tak snad na to dojde, což se těším. Jsou to takové prázdninové příhody, tak snad to nějak zvládnu. Dovolenou zatím člověk moc v těchto časech plánovat nemůže.

Já se nepříliš rád pohybuju v realitě. O to raději se však pohybuji ve fantazii. Ta mi totiž umožňuje si věci přibarvit podle chuti a nálady.
Jak stárnu, tak je mi svět fantazie milejší.

Tereza Blažková, foto © David Konečný, Martin Špelda, archiv Arnošta Goldflama


Obrázek č.0 Obrázek č.0 Arnošt Goldflam jako Vodník Ivan v Jiráskově Lucerně uváděné v Divadle v Dlouhé Malý Arnošt Goldflam nejen s maminkou 
na rodinném snímku



Máte zájem
o zásílání novinek?

Zadejte Vaši emailovou adresu a zajistěte si tak aktuality z České republiky.

Produkt byl úspěšně přidán do košíku
Produkt byl úspěšně odebrán z košíku

Děkujeme za Vaši odpověď,

Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.

Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.

Váš hlas byl započítán. Děkujeme.