(400 let)
Volf Vilém Lamingen z Albenreuthu v pravý čas přestoupil ke katolické víře. Díky tomu získal 31. července 1621 od knížete Karla z Lichtensteina v rámci pobělohorských konfiskací vládu nad Chodskem.
Měl celkem čtyři děti. A nejmladší z nich, svobodný pán Wolf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu zvaný Lomikar (23. 11. 1634 – 2. 11. 1696), se roku 1660 v soudním procesu stal pánem na domažlickém hradě a od roku 1676 sídlil na zámku v Trhanově. Patřil k průkopníkům průmyslové výroby u nás. Provozoval sklářskou huť, železárnu i textilní manufakturu. K práci využíval i místní Chody. Ti však odmítali poddanství s odkazem na stará královská privilegia. Vrcholem bylo Lomikarovo zabírání půdy, kácení lesů, monopol na výčep piva, zvyšování daní a usazování německých kolonistů. Tak se stalo, co se stát muselo. Vzplálo chodské povstání. Jistě, bylo potlačeno a jeden z vůdců Jan Sladký Kozina byl pro výstrahu popraven 28. 11. 1695 v Plzni. Necelý rok nato zemřel Lomikar při hostině na mrtvici. Pohřben byl v Klenčí pod Čerchovem a dal vzniknout legendě, kterou roku 1799 zapsal Ernst Papstmann. Alois Jirásek ji později použil v Psohlavcích, kde Kozina při popravě vyzval Lomikara „do roka a do dne“ na Boží soud. Kozinu ale před Jiráskem objevila už Božena Němcová za svého pobytu v Domažlicích a Všerubech (1845–1848), kde sbírala náměty pro své pohádky.
Antonín Fridrich, foto © Zbyněk Schnapka, Muzeum Chodska
Nesouhlas se zpracováním Vašich osobních údajů byl zaznamenán.
Váš záznam bude z databáze Vydavatelstvím KAM po Česku s.r.o. vymazán neprodleně, nejpozději však v zákonné lhůtě.
